Howarrrrrd!

Tento měsíc vyšla v horrorovém časopise Howard povídka z mé dílny pod názvem Mrtvá jako čokoláda.

Byla to docela fuška ji vytvořit, horror je pro mne stále tématem částečně schovaným za pootevřenými dveřmi. Každým dílkem tohoto žánru se dveře otevírají, ale pomalu a skřípavě, jak to u horroru schovaným za dveřmi chodí.

Ale je hotovo a já jsem nadšený a spokojený. Je to přesně ten styl, kdy musíte některé odpovědi najít sami. Kdy se musí člověk zamyslet a kdy neexistuje jen jedna teorie.

Celý časopis si můžete jednoduše stáhnout zde:

http://www.howardhorror.cz/2017/06/howard-23.html

Autorem úvodní básně do povídky je všehoschopný umělec Daniel Burger (Roku 1977 narozen v Boskovicích. Žil v Letovicích, Utsjoki, Johanesburgu a Helsinkách. Zaměstnán lovem velryb, ryb, kachen a kanoí. Povahy mírné, spíše nenápadné. Publikoval několik sbírek poezie (Mrtvé listy 2009, Ach! 2011, 31:02 audio, básničky pro děti ve sbírce Pohádky pro kulíšky, Almanach neodekadence 2012 aj.)
V současnosti přežívá v Praze. Za dobrých světelných a klimatických podmínek bývá viděn zejména na Praze 2 někdy i 3, 10 a 8. Slyší na jméno Buri, ale raději se ho nesnažte zadržet, mohl by být ozbrojen.)

Autorem povídkové ilustrace je démonický Sandro Dragoj (Výtvarník, pro jehož práci je charakteristická tématika pekla, zakladatel umělecké skupiny Infernalismus se záběrem na tvorbu výtvarnou, hudební i literární. V současné době zaštiťuje a nejčastěji působí na pravidelných kulturních událostech v Dark Velvet cafebaru. Jeho práce jsou dostupné na prodej včetně ilustrací které vyšly a ještě vyjdou u vydavatelství Vodnář. Na vyžádání ke své práci dodává i znalecký posudek.)
www.sandrodragoj.com
www.infernalismus.com
e-mail: sandro@infernalismus.com

Úryvek:

Nejdřív vzal novou skleničku. Potom celou láhev. Uvolnil víčko v čelistech a přidal kostku do míchaného koktejlu. Zalil ji a zahodil láhev, tady šlo o víc než o pár stovek. Tady mohl zničit nepřítele.
Podíval se mu do očí, oheň v krku ani necítil. Kostku si nechal v ústech a jenom se díval, dokonce očekával strach. Ale stařec se slaměným kloboukem nedal najevo emoce. Tvrdý jako kámen čelil výzvě odvážně.
Policista se rozhodl, že ho po výhře zabije. Nebude mu stačit kus těla ani kus duše, chtěl mít jistotu, že se k bráně dostane.
Vyplivl kostku na stůl. Přetočila se třikrát, než se ve svitu svíček zastavila. Na její vrchní straně šest bodů jako šest panáků stálo vyrovnaně.
Supi zašuměli překvapeně. Policista se usmál, ošklivě, nepříznivě. „Jsi na řadě.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *