Sám sobě Sluncem

(Upozorňuji, že tento text může obsahovat spoilery.)

-Věk: 512 let

-Výška: 182 cm

-Oči: Slepé a ovázané šátkem

-Heslo k bráně do cechu: 9-9-9-9-9

-Počet složených pečetí: 9

-Nejvíce proslaven: Poražením lesního Běse, pneumy čili daemona, tvora tvořeného hněvem, způsobující slepotu.

-Mistři v učení: Vegtam (nepotvrzeno), Súra, Střelec, Virgo, Severin II, Sigfried (nepotvrzeno)

áci: Vesmír, Naku

-Popis:

Před proměnou – Štíhlý lovec s bledou pokožkou. Na muže své doby příliš vysoký a šlachovitý, přesto uznávaný pro své bojové dovednosti svými silnějšími kolegy. V obratnosti se zbraněmi ho nikdo nepředčil a pro divoký pohled a unáhlené a výbušné vystupování se o to ani mnoho lidí nepokoušelo. Vždy chtěl vše hned.

Po proměně – Jeho nejslavnější čin na něm také zanechal trvalé následky. Oslepl, narostlo mu paroží, drápy a mrtvolně zbledl. To také způsobilo jeho vyhnání, nebo snad přesněji, pokus o odstranění.

ivotopis: Říci, že se dítě schopné jako on rodí jednou za generaci, by bylo podhodnocení skutečnosti. Sám sobě Sluncem měl nadání jako žádné jiné, pocházel ze správné rodiny a ve svých předcích měl ty správné předpoklady. A jako by tomu nebylo málo, do cechovní školy tehdy nenastoupil jenom on, ale i jeho neméně schopný bratr Syn hromu, kterému později nikdo neřekl jinak než Obsidiánový blesk. Na oba bylo kladeno veliké očekávání a jak plynul čas, oba bratři se začínali odlišovat.

Sobě Sluncem vždy toužil po větší moci. Záviděl vědmákům jejich schopnost ohýbat realitu a snažil se přijít na to, jak by se naučil používat tyto síly i za plné podpory cechu. Cestou mohlo být druidské studium, které se svým bratrem absolvoval, ale dosažitelný výsledek v podobě naprosté vyrovnanosti a následné využívání svého vědomí jako čisté energie mu přišlo příliš vzdálené a touha ho hnala po získání vědění hned.

Válečnické ani druidské znalosti mu nestačily. Jeho honba bratra trápila, ale před svými nadřízenými tajil tuto horečku a ospravedlňoval velikým potenciálem a naplněním díry v jeho srdci. Pravda byla, jak už to bývá, prostá. Sobě Sluncem si přál být nejsilnější ze všech, schopný vyrovnat se i nejsilnějším vědmákům a tak často cestoval a na svých výpravách potkával mnoho bytostí.

Legendární střet s Běsem a jeho proměna byla jenom jedna ze zvláštních chvil, jakými se později honosil, i když z pohledu cechu to byla chvíle nejdůležitější. Sobě Sluncem Běsa po dlouhém boji porazil, ale místo aby jeho tělo vydal kněžím na zapuzení a očištění, nechal se poraženým přesvědčit a vstřebal běsovu moc. Touha po ní byla silnější než sebezapření a Běs se dostal do jeho těla a pozměnil ho. Sobě Slunci narostlo paroží Běse, drápy a tělo získalo bledý odstín. Běs mu poskytl jako nový zrak vnitřní vidění jinosti a za odměnu chtěl pouze vidět očima toho, kdo ho přijal do sebe. Z toho důvodu si Sám sobě Sluncem oči vydloubl, aby Běs nic neviděl a sám se naučil oči nepoužívat.

V cechu ho označili za daemona a přes snahu ho porazit dokázal utéct z jejich dosahu. Potom se povídalo, že Obsidiánový blesk ztratil stopu schválně, aby se s ním nemusel utkat.

Na útěku před cechem, před mocnými vědmáky, putoval dále veden sžíravou touhou po vědění. V záznamech je uvedeno, že se s bratrem setkal za svůj život ještě dvakrát. Poprvé, když ho bratr chtě nechtě musel vyhledat a požádat o pomoc se záležitostí přerůstající cechu přes hlavu (křížové výpravy) a tak naposled uzavřeli tajné spojenectví. Tehdy Sobě Sluncem na sebe prozradil, že se v minulosti setkal s Vegtamem, tak se nazýval Odin, když chodil po světě v lidské podobě. Aby získal vědomosti, nechal si Sobě Sluncem probodnout bok a od té doby má v pravém boku širokou jizvu. Druhým jeho mistrem na cestách se prý stal Siegfried, drakobijec. Z mladého druida a služebníka cechu moc nezbylo, neznámým způsobem se zbavil pečetí a stal se cechu ještě nebezpečnější, než byl kdy dřív. S bratrem se setkal ještě jednou a to při své smrti (bylo jim předurčeno, že se po opuštění cechu třikrát uvidí). Tehdy byl uvězněn pod hromadou sutin ve starém hradu a jeho duše tam dlí uvězněná navždy.

-Specializace: Válečnictví, druidství, získávání a aplikace znalostí.

-Speciální předměty:

Před proměnou: Válečný kůň Zlatovlas, v pozdějším čase obětován při tvorbě Slunečního kopí.

Po proměně: Kouzelné Sluneční kopí s modrým peřím, kterého se prý dotkl samotný Vegtam. Ostny po těle.

<zpět>

Comments are closed.