Kavárenský deník III – Seznamte se

Předmluva

 

Bla bla bla bla bla bla bla Bla bla bla bla bla bla

bla

Bla bla bla bla bla bla bla Bla bla bla bla bla bla

bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

Bla bla bla bla bla bla bla

BLA

Bla

Bla bla bla bla bla bla bla 

Bla

 

P.S.: Bla bla bla bla bla bla bla

 

Záchvěv  nejistoty

Iva Šářecová

Celý den prodával v trafice. Každý den už od toho, co vylezl ze střední školy. Všechno se to tak líně opakovalo.  Někdo přišel a ani nepozdravil. Jiní lidé si tajně četli titulky z bulvárních novin a pak si je ani nekoupili. A nebo jen tak postávali  u obřích baget a pak šli jinam. Ale dnešek byl pro něj jiný. V práci pořád to samé, zákazníci, co kupují štestí v podobě krabičky s tabákem. Ale pro něj to bylo jiné. Měl by být spíš doma. A tak byl trochu roztěkaný a naštvaný a ne moc příjemný.

Bylo už před zavíračkou. Půl šesté večer. Zákazníci se pomalu vytráceli. Richard sledoval hodinky a začal být ještě víc nervoznější. Měl by být doma. Měl by. Ale směs podivného strachu, a změny v životě mu navozovala adrenalinový pocit. Vlastně nevěděl, jestli je v pohodě a nebo není. Bál se. A přitom věděl, že by měl být doma. Po dnešku bude už všechno jinak. A to mu nahánělo velký  strach.

Ve frontě stáli ještě tři lidé. První kupoval lístky na metro. Starší paní zase časopis o vaření. A pak mladá dívka tabák.

„Dobrý den, máte tabák pueblo?“

Richard sebou podivně trhl. Podíval se na ní a rozhodil rukama. Dívka už se otáčela, protože to vypadlo, jako by tabák neměl.

„Tak nic, škoda, myslela jsem, že ho tady v téhle trafice máte vždycky,“ řekla a už měla našlápnuto pryč.

Richard jen rychle odpověděl: „Máme. Já jsem se jen chtěl zeptat jestli modrý nebo žlutý.“

„Aha,“ otočila se dívka: „Já nějak z toho vašeho rozhazování rukama pochopila, že nemáte.  Tak žlutý, prosím.“

Richard ji podal žlutý tabák a zeptal se: „A papírky nebo filtry ještě nepotřebujete? A nebo mně nechcete?“ Vyhrknul a usmál se.

Dívka sklopila oči: „Tak to by záleželo jaká by byla režie nákladů? Víte co, musíte jíst, kupovat si věci, oblečení….,“ řekla do ztracena.

Richard zvedl levou ruku a začal si hrát s prstýnkem. Ukázal na něj a řekl: „Režie už je zařízená, tu platí někdo jinej.“

Dívka se trochu smutně usmála a tiše odešla. Richard se za ní chvíli díval a pak zblednul. Co ho to popadlo. Proč s ní vůbec takhle flirtoval. Jedna věc je být příjemný na zákazníky, ale tohle přehnal. Uvědomil si, kolik jí o sobě vlastně řekl nechtěně věcí.  Co si tak o něm teď myslí. Že je ženáč, co to nemá v hlavě v pořádku a flirtuje v obchodě s každou ženskou, co se na něj usměje. A ještě jí dávat vybrat a říká, že to bude platit manželka. No nezbláznil se? Tohle nikdy nedělal. Asi je na něj toho vážně moc.

Najednou zazvonil mobil. Okamžitě ho vytáhl z kapsy a mrknul na šéfa, co stál vedle. V telefonu se ozvalo: „Tak už jeďte a budete muset asi dost rychle.“ Richard přitakal a jen mávnul na šéfa, že teda musí letět. Celý den myslel na to, že měl být doma. Nasednul do auta a zamířil za manželkou do nemocnice. Rychle přiběhl ještě na sál. Manželka ležela na lůžku vyčerpaná,ale štastná. Podívala se na něj a podala mu čertvě narozenou dcerku a řekla: „Seznam se, tohle je Anežka.“

Rozpomínková

Kateřina Urbanová

Zprávy co píše srdce

a rozum neodesílá

vymýšlím stále znova

Čas jako by nebyl

věci se nemění

jen smutek změnil příjmení

S očima dokořán

brouzdám se ulicí

bys zůstal nepoznán

stává se žádoucí

Do větru šeptávám

svá tajná přání

srdce nic nečeká

jen dále si sní

Svůj obtisk zanechals

tehdy na mé dlani

myšlenky na tebe

pálí i hladí

Co bude dál

je v srdci psáno

zůstává tak

rozumem nepoznáno

Uchovej myšlenku

citem nech se vést

už jenom chvilenku

tu bolest chci snést..

Zůstaň si skryt

ve spleti ulic tmou

cizích tváří svit

dá zapomenout tu tvou.

Poutník v čase

Tereza Hladíková

(odkaz na Stroj času od H. G. Wellse)

Včera jsem potkala Poutníka v čase

ptal se mě, kdo jsem a jestli mu zdám se.

Řekla jsem: „Na tom ale nezáleží

protože Vám i mně jinak čas běží.“

Dnes vzpomenu si na Poutníka v čase

na strach, který byl slyšet v jeho hlase

nejspíš v něm byla i velká zvědavost

jak hledá odpovědi a nemá dost.

Zítra už nepotkám Poutníka v čase

ztratil se někde a už nevrátí se

bloudí tam mezi realitou a snem

snad neuvidí tu zpustošenou Zem.

Brána tajemství

Brána tajemství minulých

brání všech poklady světa

a lidí pro pravdu zemřelých;

vyrytá nad ní jen věta:

„Hledej klid v okamžiku

přítomnosti té krátké

nesnaž se změnit něco

v naší minulosti vratké.“

Co se stalo, nedá se již

změnit nebo napravit,

přestože Krista na kříž

nechali krutě odpravit.

Už dost bylo bitev

prohraných či vyhraných

teď není čas pro krev

však na mošt z hroznů raných.

(Toť odkaz filozofie Karla IV.,

panovníka zemí Koruny České

zármutek stranou odhoťte

vždyť smát se je přec hezké.)

Černá Dáma

Jaký je pocit nevidět?

Zkuste si navždy oči zavřít

Slepí nám mohou závidět

oni chtějí možná zemřít.

Jsme šťastní, my, co vidíme

co si myslí slepí, nevíme

Jaký je život, ztratíš-li smysl

Černé myšlenky okupují tvou mysl.

Černá Dáma vkrádá se tiše do mysli

těm, co žijí s tmou, brzo si rozmyslí

zda má to cenu dále zde být

ve světě, který ani nemohou zřít.

Seznamte se – Trpaslík, aneb cesta tam a jenom tam (první část)

Diuk

 

První zápis: Thorin Pavéza

Nepamatuji si to přesně, protože natáčení začalo dost brutální chlastačkou v druhořadě vypadající noře nějakého místního lupiče. Navíc, který trpaslík žije v takové díře? Stál jsem si za tím, že je to ztráta času a pomoc tady nenajdeme. Proti všemu na návštěvě Gandalf trval, takže jsem sevřel půlky a nechal si od toho namyšleného bleskoprska poradit, protože jsem mu visel za večeři U skákavého koníka. Jak jsem očekával, vybírali herce pro druhou největší roli celého filmu na poslední chvíli, takže neměl ani vousy a ten připitomnělej výraz mu snad ani nikdo uvěřit nemohl.

Večer u krbu a po hltu vyjmečně dobré brandy jsem si ještě jednou pročetl scénář. Nic nového, všechno tu už někdy bylo. Přišli jsme o dědictví, musím dát dohromady výpravu, sejmeme draka a osvobodíme poklad ze zajetí. Dvalin mi povídal, že za celou dobu nepotkáme ani jednu trpaslici, ale to snad ani nemyslel vážně a opium mu stouplo do hlavy.

Ten oholený trpasličí lupič se sice nejdřív zdráhal, ale při zmínce o pokladu se k nám bez obalu přidal, za což byl režisérem penalizován a po čtyřicáté klapce s opakováním musel absolvovat kurz odmlouvání, kdy na jedné straně byla hromádka pokladu a na druhé chlápek s bidlem.

Šel jsme spát do sklepa, abych se cítil alespoň trochu v pohodlí a abych nemusel poslouchat Killiho věčné vychloubačné příběhy o tom, jak se převlékl za mrzouta a měl vztah s princeznou. Stejně mi přišlo, že je na tom trpaslíkovi něco divného, úchyl.

Druhý zápis: Thorin Pavéza

Netuším, kde ráno hoši splašili poníky, ale místní budou asi v létě orat pole rukama. Neprší, svítí sluníčko a vše jede jako na drátkách. Zkoušel jsem právě vznešené pózy pro setkání s drakem, když se k nám lupič přidal a trpaslíci Gandalfovi povinně vysolili prachy. Na téhle scéně byli na kurzu všichni, bral jsem to tak, že už mu za jídlo platit nemusím.

Kvůli noční scéně jsme měli volné odpoledne, vrtulníkem jsme se přesunuli k sedmi rodům na výroční sjezd hráčů pokru a to bylo poprvé, co jsme ztratili jeden z prstenů. Měli jsme jich šest, jeden si totiž nechal můj senilní táta Train, než utekl od maminky a teď jsme přišli o druhý, protože jsme Gandalfa nechali na scéně s penězi a museli jsme se vyplatit za Bombura, který jim snědl celý raut.

 Večer panovala u ohně smutná atmosféra, do toho se mláďátka přetahovala o tom, kolik skřetů slyší v dálce a dohadovali se tak hlasitě, že jsem se obával jejich útoku. Dvalin jim zacpat kušny  historickým příběhem o mé udatnosti a boji před branami Erebonu. Jako nevím, jestli chcete slyšet tuhle smyšlenku, byli jsme v přesile, znali jsme své území a mohli jsme jim nachystat past a v noci jim to dát sežrat, ale můj dědeček rozkázal na steč za bílého dne a rozkaz je rozkaz. Později mi mezi kulisami dědeček prozradil, že mu Azog zaplatil tučné konto, když se nechá v boji zabít. Kdybych to věděl dřív, neodmítal bych Azogovu finanční nabídku, abych mu v téhle scéně neubližoval a ruka by mu zůstala. Takhle mu to trošku zkazilo náladu a výhra nad skřety byla spíš náhoda než záměr.

Každopádně, tehdy jsem se z prince stal králem, kterého nikdo neposlouchal, protože sedm rodů je sedm rodů a já dělal do kovárny v jednom lidským městě, ale ta už prej měla přítele a nechtěla se mi něčím zavazovat.

Zápis třetí: Thorin Pavéza

Nevím, kam se poděla typická trpasličí zarputilost, ale kdysi bychom si podali tři zlobry jako borůvky. Ve scénáři bylo jasně napsáno „přijdete o pár koní, zloděk je osvobodí, půjdete dál“. Ale co se nestalo, lupič se nechal chytit jako naprostý amatér, kaskadéři z nás při jeho záchraně udělali nadpřirozené akrobaty a zlobři měli při boji zapnutou nesmrtelnost. Tohle si s Gandalfem vyřídím, vypařil se jako kouř a to do nás většinu času hustil něco o odvaze, statečnosti a důvěře. Než jsem se nadál, byla většina mé kompanie upečená nad ohněm a bombur pomalu škvařen ve vlastní šťávě, to protože nás lupič prodal jako veverčí kůže a za svůj život radil zlobrům, jak nás uvařit. Omráčil jsem ho kamenem a zbytek scény zahrál skrytý za jeho zády jako v loutkovém divadle. Zlobři se dali přesvědčit, že jsou ve zbytcích trpaslíků červy, ale stejně bylo pozdě, půlka družiny mrtvá a Bombur se ne a ne uvařit. Čarodějovo antrea s šutrákem a slunečním zkameněním byl jasný důkaz, kdo má tady protekci za hereckou praxi z X-menů, protože TOHLE by třeba mě rozhodně neprošlo.

V komparzu jsme nabrali nové liliputy a namaskovali je do podob našich mrtvých příbuzných, vzali si poloviční plat, důvěřivci, nadšení, že budou hrát v hobit… kruci, v Trpaslíkovi a že si naberou prachy za provize, kterých prý bude v celém filmu tolik, že je ani nezvládnou pobrat. Aby je ještě víc zatahali za nos, hnedle další scénou byl jeskynní poklad, díky kterému se na personální vrhli s propiskama v rukou a podepsali všechno, co jim předložili, k pláči. A lupič? Ten se usmíval, jako by se nás před chvílí nepokusil zabít. Nebýt Gandalfovy pozornosti, zardousil bych ho ve spaní.

Zápis čtvrtý: Gandalf

Právě jsem zjistil, že to nebude jeden film, ale rovnou tři. A na celou dobu jsem měl jenom jedno oblečení a žádnou brašnu, ve které bych mohl nést alespoň jídlo. Thorinovo věčné stěžování mi leze krkem a když dostal příležitost vyřídit si to s Azogem rovný s rovným, dostal ránu palcátem do hlavy. Nevím, jestli si uvědomuje, že mu museli do čela voperovat destičku a odteď neprojde letištní kontrolou, ale já s ním skončil. Snažím se jako šílenec a jedinou odpovědí mi jsou pohrdavé pohledy. Tohle nemám zapotřebí a když přijel za zvuků regé hudby Radagast a svěřil se mi s problémy v Dol Gulduru, docela mi to zvedlo náladu.

Zápis pátý: Mr. Smith

Dostal jsem docela malou roli na to, že nás je mnoho, ale když mě Neo zabil a já neměl chvilku co dělat, zaskočil jsem tedy do Roklinky na dovolenou. Ani jsem se nenadál a už mě u dveří otravovala banda pozérů, co přešli hory kvůli hloupým autogramům. Nabídl jsem jim tedy tu trošku jídla, co jsem mohl postrádat (všechno vegetariánské, hehe), a zatímco si bavili, škrábal jsem si z nudy na roh mapy noční runy. Tuhle dovolenou mi byl balrog dlužnej a když mi trpaslík jménem Thorin oznámil, že je to  jeho mapa a prej že jsem objevil tajné znaky, co ho dovedou ke dveřím do jeho bašty. No co jsem mu měl říct, že ano? Jasně že to jsou tajné runy, po desítky let ukryté na prospektu od letecké společnoti. Ještě že mi potom přišla intelektuálně vyrovnaná společnost a měl jsem se čím zabavit, jinak bych se asi ukousal k smrti, protože před nimi jsem přece nemohl hrát na PSP-éčku GTÁ-čko, nebo mohl?

Zápis šestý: Thorin Pavéza

Mechanici sdělili závažný problém. Hromoví obři nehřmí a nezpívají o dešti, ale narážejí do sebe jako děti. Místo bezpečného průchodu se cesta přes hory stala bezpečnou asi stejně jako ten večer, co jsme opilému Dvalin oholili hlavu a vytetovali mu tam posměšné runy.

Snažil jsem se Jacksonovi vysvětlit, že tohle skončí špatně. Žádná jistící lana? Skoro žádné jídlo a to na nás má ještě pršet? A to tam nebudeme mít ani Gandalfa, protože ten milovník koření si ještě téže noci vyvrkl kotník a nemohl se účastnit natáčení.

Tady je důkaz, co se stane, když mě někdo neposlouchá. Jeden z mechaniků se nechal unést bžundou, jak se hromoví obři perou, a kamenným stehnem rozdrtil čtyři z nás včetně lupiče. Možná bych mu měl poděkovat, ale začínalo být těžší a těžší najít dobrovolníky na komparzu.

Zápis šestý: Thorin Pavéza

Už se těším, až tahle fraška skončí. Ubytovali jsme se ve dvouhvězdičkovém jeskyním hotelu s podlahou imitující pláž. Slibovali koupelnu a měkkou postel, místo toho jsme si zakládali na revma ležící na studeném kameni a koupelnu si produkce představovala jako studánku.  Prý, aby to bylo „sto procent reál“, což teda nechápu, vezmeme-li v úvahu, že jsem viděl, co za aerobik dělají na cvičišti pro elfí válečníky.

Po incidentu se sqotery a jejich mutantním králem jsem se jenom utvrdil, že si s námi Jackson jenom hraje. Gandalfovi došla mana a krále zabil holí a mečem. Co je to za čaroděje? A kruci,co je to za film o dobrodružství, když maj nepřátelé větší rozpočet než my a vedení si myslí, že jimi zvládneme projít? Uchýlil jsem se k podrazu a přesvědčil holky ze sedmýho, aby nás odserfovali na mostě mimo naštvané gobliny. Tehdy nám umřel Bombur, když se zalkl mršinou Krále, ale tlusťoši se do filmu hledají snadno.

Zápis sedmý: Thorin Pavéza

Závidím Azogovi jeho vypracovanou postavu. A přemýšlím, jak můžou vysoké borovice růst na skalnatém podloží bez vláhy a živin. Taky doufám, že si nikdo nevšimne nového Bombura, kterého vysazovali na větev kladkostrojem, což nedopadlo nejlépe, vezmeme-li v úvahu, že kvůli němu začaly stromy padat.

Zapomněl jsem, co mám dělat. Zachránit situaci? No to samozřejmě. Ale jak? Z šatny mi hodili kus klacku a zvukaři pustili drsňáckou hudbu, tak mi došlo, že je to jenom na mě.

Trapné, za lupiče zaskakoval sám pan režisér osobně a aby si nahonil ego, musel mě zachránit. Jasně že jsme tady nemohli zemřít, takže Gandalf odjistil svého bojového netopýra a poslal pro orly, kteří dorazili během pár sekund a všechny nás zachránili. Slyšel jsem, že se to v budoucnu stane ještě několikrát.

Zápis osmý: Gandalf

Shrnuto: Dvakrát vyměněný komparz, z toho jednou téměř kompletně, tři ze sedmi trpasličích prstenů ztraceny a jeden Jackson, který si s úsměvem vypůjčil z rekvizitáře jiného filmu Jeden prsten a o přestávce chodil neviditelný do dámských šaten. Jako lupič se natolik osvědčil, že se tam jako vedení nechal a navíc ušetřili v digitálních úpravách, protože na hobita velikostně vyhovoval. Také jsem slyšel, jak se Thorin snaží navést Medděda k jeho vraždě, ale neměl žádné peníze a já mu už víckrát půjčovat nebudu. Stejně kdybych si s Meddědem nepromluvil, nedal by nám ani nové poníky, ani potraviny, jak neměl rád trpaslíky. Nic nepomohlo ani pohovor s psychologem, Medděd prostě nesnášel ten pohled na jejich malá tělíčka a vždycky měl chuť je mačkat až by z nich vymačkal úplně všechno. Na spaní si musel vzít plato aspirínů a další den mu bylo tak blbě, že se už na plátně neobjevil.

Zápis devátý: Thorin Pavéza

Od Tranduila bylo pěkně podlé, že naši partu uvěznil (ne, o pavoucích se zmiňovat nebudu, nikdy, neptejte se proč). Tenhle chlápek, co dělal Koláčníka v Řekni kdo tě zabil měl tu drzost požadovat moje výkupné odemě samého a za odměnu mi prý pomůže s drakem. Ha ha, no já nevím proč, najednou jsem se cítil pěkně blbě, když jsem ho poslal do Išku nan in du, ale od té doby se mě ani jednou nedotkl a jenom se usmíval. A potom zemřel strážnej hlídající trpaslíky, klíče ukradl Jackson a osvobodil známou skvadru. Nebýt tohoto incidentu, asi by nám neprošlo utéct napěchovaní v sudech, ale Legolas byl kámoš a nepráskl nás.

Zápis desátý: Thorin Pavéza

Killi si ze zamilovanosti nedával pozor a trefili ho šípem do kolena. Nevím, co na té kapitánce vidí, když ani není v originále, ale zeptat jsem se ho nestihl. Boje byly příliš divoké a voda neprospívala mé drsné, severské pleti. Podezřívám Jacksona, že se během boje zase někam schoval a všechno nechal na nás. No jasně, v zákulisí se potichu hihňal a zatímco my bojovali o život, on měnil tlačítkem stromy v celé davy skřetů. Když mu později přišla zpráva, že ho nějaký fanoušek v betaverzi poznává a nemůže dál hrát, byl jsem tehdy na toaletách a nemohl se přiznat. Jaká smůla.

Na cestě do jezerního města jsem měl vážnou debatu s Killim. Jestli to takhle půjde dál, nenajde si žádnou slušnou trpaslici, se kterou by mohl založit rodinu. Elfky pro nás prostě být nemají, ale on si pořád žvatlal svou a držel se za nohu. Dvalin to přisuzoval horečce a blouznění, ale já věděl svý, prostě to byl mladej tvrdohlavej mezek bez výchovy.

Zápis jedenáctý: Gandalf

Králíci nás dovezli až ke staré pevnosti. Radagast mi zhuleným hlasem povídal o jeho architektuře, protože jsem se podivoval nad tím, jak má každé město v tomto filmu k bráně vedoucí dlouhý most. Mám zmiňovat i to, že ta města vypadají jako jednolitě vytvořená? A co takhle trocha pečlivosti? Hnědý čaroděj chtěl jít se mnou, ale už jsem měl dost těch jeho rege písniček a vlastně stejně nedokázal mlčet, takže by nás hnedka prozradil. Šel jsem sám a narazil na Azoga skoro u vchodu. Nevím, co mě dojalo víc, jestli pozvání na čaj, nebo zpráva, že našli nového lupiče, kterého nám půjčí, skřetí ženskou, co vypadá skoro jako hobit (minimálně je stejně chlupatá), a že stačí troška make-upu a bude vše v pořádku. No nevím, ale naděje to byla.

Asi jsem měl výpadek, protože najednou utíkám po pevnosti a proti mně stojí velká červená žárovka. Nejdřív mě chce mučit, potom prodat cukr a vystřelit na měsíc (nedali mi něco do toho čaje?)

Zápis dvanáctý: Thorin Pavéza

Mám průjem z těch rybích jídel, co mi tu denně cpou.

Zápis třináctý: Šmak

Milý deníčku. Došly mi cigarety při čekání na trpaslíky. Navíc mi napsala dračice z jihu, že se mnou nepůjde na rande ani za všechno zlato v celém Ereboru. Prý bych se měl naučit nejdřív pořádně chovat, a to jsem se jí jenom zeptal, jestli by nechtěla vidět můj pěkně dlouhej ocas.

Už aby tu byli, Azog mi poslal smsku, že je čaroděj vyšachovanej a Thorin na cestě. Možná by mi mohli koupit nové cigarety? Za okny pevnosti vidím spoustu ptáků, jak jenom čekají, až zemřu, ale to jim nedaruji, mám šupiny silné jako pancíř, mé zuby jsou jako šavle a tak dále a tak dále.

Zápis čtrnáctý: Šmak

Jsem tak sáááám, tak osamělý. Už je to strašně dlouho, co mi přivezli z města nějaký dárek. A pořád nemám své cigarety. Ale cítím tabákový kouř, odkud? Netuším, ale slyším kroky na mém zlatě? Odkud? To vím přesně, přímo předemnou! Ha, Ivan, tedy, chci říct, Jezdec na sudu, sežral jsem ho, ale to jsem neměl, protože mi to vedení vyčetlo. Blach, skřetka to prej byla a podle ohlasů si ani moc dlouho nezahrála.

Než přivezli z kraje další hobity jako možné nástupce zloděje, pokecal jsem si v kantýně s Thorinem. Ten pašák mi dal balíček camelek a nic za to nechtěl a já ho výměnou nechal podívat se na všechno zlato, co může získat. Jasnačka, že až mě zabijou, ale to je celé jen jako a já se potom stejně vrátím.

Zápis patnáctý: Thorin Pavéza

Uplacenej drak mě nechal obhlédnout situaci a tak jsme s novými trpaslíky (dva umrzli na jezeře, jeden se vyzvracel z podoby, Killi nastoupil do vojenské služby ve Skyrimu a jeden si vzal za manželku místní vesničanku) vymysleli plán, ve kterém figuroval oheň, naše výheň a drak se zlatým nátěrem. Když se to ukázalo jako plán zcela nefunkční, nabídl jsem naštvanému Šmakovi, aby jako pomstu vyplenil Jezerní město (abych jim také nemusel nic platit, že ano) a mezitím co se drak vydal dokázat nám svůj hněv, jako by mě to zajímalo, dal jsem v zákulisí Bardovu synovi černý šíp a podplatil stráže, aby se dívaly jinam.

Zápis šestnáctý: Elfí kapitánka Tauriel

Mám tak zbytečnou roli a ten trpaslík se mi tak nelíbí! Já chci Legolase, pokaždé se mi rozbuší srdce když ho slyším nebo vím, že tam je, a když mi ten záprtek dal do ruky kámen jeho maminky (protože prý jde do vojenské služby), měla jsem chuť mu ho vrazit do hlavy. Ať na něj myslím prej, to by trvalo, můj pán Legolas je můj jediný a já vím, že Kili stejně umře a kdyby to byl kdokoliv jinej, tak ho Koláčník oživí, ale trpaslíka? To je druhizmus, zatraceně, nechci s ním mít nic společného už tak mi trvá pracovat na své figuře a na svatbě by mi cpali všechny ty jejich pečínky a paštiky a nadívané krocany a já tohle ne… prostě ne. Zkusím přesvědčit Medděda, ať jim domluví, on měl pro mě vždycky slabost.

Konec ukázky.


 

Na tvorbě deníku se podíleli výše jmenovaní autoři svými úžasnými díly a Kavárenský deník samotný zkonstruoval a napatlal Diuk. J Bla bla.

 

 <zpět>

 

Comments are closed.