Pan Šedý – tajný životopis

Životopis

Napsat celý a souvislý příběh tohoto zaslouženého operativce, Vzdáleného, a později i člena rady, by bylo na velmi dlouho. První třetina jeho života nese rukopis mládí. Roztěkaný student, milovaný syn z velké rodiny, nenáviděný soupeř ve sportech. Pouliční rváč, který měl až příliš často štěstí, později člen cechu, který se vrhal i do těch nejnebezpečnějších situací.

Druhá třetina života je neméně zajímavá a plná studia. Šedý se uklidnil a začínal se formovat do podoby, v jaké ho znají dnes. Učil se a nasával vědomosti jako houba. Pochopil, že fyzický souboj je jen pokračováním boje, který začal už dávno předtím. Učil se psychologii, jazyk si brousil filozofií, a své techniky zase donekonečna procvičoval v tělocvičně. Byl víc než schopný a toho si cech všímal. Věnoval mu pozornost a pomalu mu pomáhal získávat i praktické zkušenosti proti zkutečným vědmákům, což bylo vždy nejtěžší. Jaké překvapení ale nesly události, že z těchto setkání pan Šedý vycházel víceméně bez zranění. Už byl dávno dospělý, zkušený a měl za sebou i několik vycvičených žáků, když si ho (konečně) všimli Vzdálení. Někdy je nejtěžší sledovat to, co máte nejblíže, kvůli tomu, jak moc se musíte rozhlížet kolem. Pan Šedý podstoupil výcvik Vzdálených ve svých čtyřiceti letech, bůh ví, jak předtím dokázal sám porazit Temnotu, ale Vzdálení mu pomohli rozšířit jeho potenciál na maximum. A velmi se divili, všichni, jaký klenot stál před nimi, neboť Šedý se stal jediným soudobým Knězem, který mistrně ovládl tři ze čtyř základních živlů.

Poslední třetina života pana Šedého byla nejdříve poznamenána roztržkou, která se udála mezi Kněžími a cechem. Tehdy již svíral otěže na pomyslném trůně Dareth a chytře využíval Šedého minulost. Vždyť složil pečetě a podstoupil zde výcvik, což také něco znamenalo, a protože si Dareth uvědomoval, že Vzdálení prosadili pana Šedého do cechovní rady ( ještě za dob jeho předchůdkyně Dalii), aby měli svého zvěda blízko cechmistra, otočil to proti nim. Připomněl mu jeho rodinu, operativce, ke kterým patřil, a pomalu ho přetáhl na svou stranu. Hodilo se mu to, neboť měl v paměti až příliš dobře snahy Vzdálených o vysoké posty a on nechtěl být tím, kdo jim je poskytne. Pan Šedý zůstal v radě a stal se dvojím agentem a dobrým Darethovým přítelem. Po jeho smrti obviňoval každého, i sebe, byl příliš inteligentní na to, aby viděl nepřítele jen v řadách vědmáků. Jenže neměl žádný důkaz, podezříval všechny a nikoho a vrstvil jednu šílenou hypotézu na druhou. Dá se říct, že pan Šedý se po cechmistrově smrti stal jediným skutečným organizátorem hybné síly cechu a jeho vyšetřovatelem. Pan David se věnoval ochraně, zajišťoval pokračování honů na ostatní vědmáky a oba bývalí analytici/rádci sbírali informace, kde se dalo. Ale pan Šedý stále nenašel žádné důkazy a pád Vzdálených ho zastihl nepřipraveného. Podezření se rozplizlo v mihotavou skvrnu, zrádcem mohl být kdokoliv, mohlo jich být i víc, a přání, aby Sivak konečně splnil to, kvůli čemu mu Kněží udělali cestu, se stalo jenom snem.

Uchýlil se k té nejčernější magii a vyrobil živou vzpomínku. Tajně s ní konverzoval a vyřazoval jednoho potencionálního podezřelého za druhým. Jenže vzpomínka neměla všechny informace, které by potřeboval, a čas se krátil – podezřelých bylo příliš mnoho. Cítil zkázu, a možná proto potom podlehl okolnostem a nechal se jimi unášet. A nebýt nezastřené křišťálové mysli, tak by minul cestu k pravdě a odpovědi, neuvěřil by ústům posla a zároveň i popravčího a stál by za zkázou cechu. Nuž, nestalo se tak. Naštěstí. Nebo ne?

Comments are closed.