Pan David – tajný životopis

Životopis

Uvědomil si sám sebe v osmi letech. Jako kdyby předtím nic jiného nebylo. A přesto bylo. Starala se o něj rodina, ochraňovala ho, přizpůsobovala se jeho potřebám. A když jednou na hřišti otevřel oči a zjistil, že si nic předtím nepamatuje, stál sotva sto metrů od domu, který dosud považoval za domov. Kdyby tehdy vyrazil k němu, odehrávala by se historie jinak. Ale on vyrazil směrem od domu, po ulici do lesa. Byl volán a paradoxně, když odcházel, začínalo jeho pátrání po rodině.

V lese se dostává do konfrontace s ptáky. Uvědomuje si část svých schopností a získává to nejdůležitější, informace.

Většinu svého dětství zůstává v lesích. Nestraní se lidí, jednoduše se v lese cítí ve větším bezpečí. Navazuje kontakty s bytostmi mimo lidský kategorizační systém. S zlobry, bažinnými přízraky a elfy. Potkal mnoho tvorů bez budoucnosti, ale nikoho, kdo vypadal jako on. Dřevěný muž.

Jestli někde jsou, nikdo o nich neví. Anebo nechtějí vědět.

U lidí se najednou cítil ve větším bezpečí. Vypadal skoro jako oni a lidé oplývali tou mimořádnou vlastností, jakou je nezájem. Poprvé pracoval na stavbě a bydlel, kde se našlo. Do smlouvy napsal jméno, které zaslechl na ulici. David.

Příjmení Kelepusen byla jenom náhodná sbírka písmen. A to mu zůstalo.

Přivydělával si v zápasech bez pravidel a když se po nocích vracel se zlámanými prsty a vyraženými zuby, další den vstal v pořádku.

Svým věhlasem v zápasnictví se střetl s několika ne úplně lidskými nepřáteli. Mezi nimi byl i Dyson, tehdy nemyslícím bijcem, podplaceným, aby konečně Davidovi ukázal, kde je jeho místo a přestal porážet všechny zápasníky konkurenci.

Porazil Dysona na hlavu, vykloubil mu paži, čelist, zlomil čtyři žebra a lýtkovou kost. Dyson se odmítal vzdát a David ho musel umlátit do bezvědomí. A to je u Dysona stav, do kterého se dostává nerad a málokdy. Až uběhne dvacet let a oni se znovu potkají, Dyson mu to nikdy neodpustí.

David totiž podváděl. Ze svých tekutin vyráběl elixír, který mu dodával větší sílu, než jaké by byl normálně schopen. Později se pro jeho vedlejší účinky prozradil a znepřátelil si tak obě strany. Proti které hrál, i tu, která ho chránila. Musel utéct a kam jinam, než do lesa.

Znovu pátrá po svém vzniku, účelu, po své rodině. Lesní bytosti mu poradí navštívit poslední evropskou vílu. Je znalá a snad mu poradí. A tak si za ušetřené peníze kupuje letenku do Rakouska a pátrá po jehle v kupce sena. Ale je to alespoň nějaké vodítko.

Měsíc po měsíci, přibližoval se ke svému cíli s neochvějností a sveřepostí. Střetl se s medvědem, bojoval s bažinným přízrakem, putoval podzemními cestami a jednoho dne ji našel.

Vypadala stejně jako člověk. Žádná křídla, žádná tykadla, žádné drápy.

Až na ty oči.

Úplně modré, nelidské oči.

Jmenovala se Pierra a byla to jediná žena, do které se kdy zamiloval. Neuvěřitelně inteligentní, nesmírně naivní. Jejich rozhovor sice nezačal šťastně, ale přerodilo se to v přátelství, které rostlo jako strom. A strom mu také ukázala, strom života Charrego, na kterém kdysi rostlo kvítí… Pierra mu pověděla příběh, jak se zde kdysi scházeli šťastné páry. Chytili se za ruce a splynuli tělem i myslí Charrega, aby na jeho větvích vykvetla semínka pro další generaci.

Jenže jak šel čas a jinost ve světě ubývala na úkor železa a oceli, rostlo kvítí méně a rodilo se i méně dřevěných lidí. A jejich rasa začala řídnout, modlila se k Charregovi, aby jim dal víc synů a dcer. Jenže odpověď nepřicházela a najednou David stojí před stromem bez kvítí a považuje se za posledního. Pierra mu prozradila, jak získávat od stromu znalosti. Jednalo se přeci o jeho předky.

Ale než se o to poprvé pokusil, víla zmizela.

Pojmenoval po ní to, co mu bylo nejbližší. Sekeru.

Opustil kraj a hledal, kde by se uplatnil. Ale Pierra mu nešla z hlavy. Pokaždé, když chtěl udělat něco špatného, objevila se mu v hlavě. Nedokázal na ni přestat myslet a nedokázal dělat nic, co ona považovala za špatného. Ale někam jít musel, chtěl jít za dalším cílem, tedy najít alespoň jednoho zástupce jeho rasy. A není nic vhodnějšího, než procestovat svět.

Přidal se k cizinecké legii, ještě v době, kdy jim bylo jedno, kdo jim nakráčí před rudá vrata a nasadí si bílou čepici. Dostal se do jihoamerického pralesa, Austrálie, Nikaragui a s válkou ve Vietnamu se seznámil se sirem Darethem. První setkání s členem cechu mělo za následek přerod v jeho životě. Dareth vycítil jeho potenciál a nabídl mu místo mezi zabijáky. Na oplátku mu cech pomůže najít jeho druh.

A tím mu podruhé začal nový život.

Comments are closed.