Sedmička na kostce nepadá

Vyzbrojen odvahou kráčím se svou samotou půlnoční ulicí. Splnit závazek, pro nějž jsem určený, krok co krok v sametové modři.

Vynořil se ze stínu tiše jako rys, napínaje uši, zda ho cizinec neslyší. I on má povinnost, tanec s tenkým drátem kolem zápěstí.

Minouce budovu soudu, umírám touhou přejít z volného kroku do běhu. Brašna na opasku tíží napěchovaná lží, se svitky o falešných svědectvích, zamotaje hlavu osudu hlavám lovců lidí.

Těsně za ním, přízrak v zádech, dýchajíc do vlněného šátku, přetáhl garotu přes cizincův krk, zkřížil ruce, otočil se a neochvějně zatáhl. Křupnutí jazylky v hrtanu přišlo zanedlouho. Zabral ještě více, pokrčil se v kolenou a pronesl šeptem neslyšené „omlouvám se.“

*O pět hodin později, na stejném místě, avšak někdo jiný*

Dívá se do vytřeštěných očí muže oběšeného na pouliční svítilně. Ztěžka se opírá o hůlku, bradu zvednutou, po boku věrnou Třináctku. Mlčí, upřímně lituje té ztráty. Oni, lovci, mají při plnění kontraktů vše společné. A teď cítí společnou bolest a smutek.

„Nalezli ho dnes ráno, v hodině mezi psem a vlkem,“ skřípěl potichu Třináctka, s hlasem navždy poznamenaným zjizveným hrtanem.

„Sundejte ho.“ Poručil starý muž tiše. „On už Zpívající věže neuslyší.“

„Zahynul ve službě králi. Pohřbíme ho s veškerými poctami.“

„Pohřběte ho ve vepříně, prasatům do žaludku. Nemůžeme si teď dovolit zanechat důkaz v podobě hrobu.“

„Ale, pane, vždyť není možné, aby nás někdo vypátral…“

„Toto není čin zvenčí. Nikdo nezabíjí posly. Je to potvrzení mých domněnek. Je to začátek.“

„Čeho, mistře Avery?“

„Bratrovražedné války.“

*

Ctihodnému Corneliovi Sheineripu, ozbrojeného vojska pána, obojího práva i medicíny doktora, jeho Svaté Milosti královské rady a správce.

Zde poskytuji do rukou spis, váženou tajností chráněn, kódovým označením Motýlí křídla nazván, pojednávající o účastnících snažící se odstranit jeho milost lorda Hektora, vašeho váženého a blízkého přítele.

Jméno: Avery, syn Ghaie, syn Semba

Falešné jméno: Malik, archivář

Věk: 64 let

Současná délka úkolu: Dvanáct let

Splnění: Závěrečná fáze

Popis: Muž v poslední fázi života, hnědé oči, zbytky šedivých krátkých vlasů kolem uší, hubený, poškozená noha – pravá. Nucen se opírat o hůlku (dubová, těžká, na obou koncích vyřezávaná). Lovec od pěti let svého života, ve svých třinácti se stal nejmladším velitelem oddílu za posledních sto let.  Nyní velitel operace Motýlí křídla – maskován jako královský archivář s oddílem dalších dvanácti lovců – mužů, a dvěma lovci – ženami.

Charakter: Je svými služebníky oblíben a milován. Velmi inteligentní, puntičkářský a na první pohled mírumilovný člověk, který se pro dokonalé maskování archiváře i oženil.  Má dceru Tomoe a syna Hiriga.

Špatné stránky: Z šetření je zjevné, že zasvětil svému úkolu mnoho času a odmítá selhání, což znamená, že si úkol ani nenechá vzít.

Předpokládám, že to se může stát případným problémem pro manipulaci s ním.

*

Vstoupil do nálevny ve špatné náladě, doprovázen Třináctkou, rozhodl se zapít smutek sklenkou. Jaké bylo jeho překvapení, když zde, v tom kouřem a mnoha dalšími pachy protkaném lokále objevil Shima, věčného bezdomovce a neumětele. Okamžitě zamířil k němu. Co svět světem stojí, nikdy ho nepotkal jinde než v jednom z mnoha hostinců, jak si nalévá vyžebrané peníze do zobáku.

„Shimo,“ zavolal na něj a přátelsky ho poplácal po zádech. „Co tady děláš?“

„To víte…“ otočila se k němu zarudlá tvář s párem očí tvaru vajíček naměkko. „…co by měl tak dělat jinýho profesionální hráč bez herny. Však víte, že nikomu neškodím, tak tu jsem. Kdybych tak vydělal dost a dostal se do Říše světel, to byl vždycky můj sen, pane Maliku, být tam a vydělávat spoustu peněz. A do té doby…“

„Však ho taky uvidíš,“ usmívá se Avery přesvědčeně a objednává mu skleničku pálenky. Snaží se být se všemi zadobře a Shimo zná spoustu osob. Kdykoliv mu stačí poptat se tu tam, to onam, je dobré ho mít za spojence.

Sedá si s Třináctkou do soukromého salonku, což je jenom jiný výraz pro uklizenější místnosti. Mají zde na práci nepříjemnější věci na starost.

„Kde je?“ ptá se stařec tiše, jakmile odešla sloužící a Třináctka zapálil svíčku.

„No tady, ne?“ jako kdyby ze zdi vynořil se zarostlý dřevorubec a udělal krok do místnosti. Špinavý, s šátkem uvázaným na hlavě, se zlatým zubem v ústech. Třináctka se mu rázem objevil za zády, s nožem přitlačeným k jeho ledvinám.

„Hele, v klidu, jasné? Chtěli jste překupníka, máte ho mít. Podívejte, nemám žádné zbraně, jenom prázdné ruce. Můžeme tyhle formality přeskočit?“

„Můj společník vás prohledá.“

„Jasné, stejně nic nenajde. Tedy ne, že by bylo co, žejo, hehe.“

„Jsem rád, že jste přijal naše pozvání. Jde nám totiž o vraždu, která se udála dnes nad ránem. Posaďte se.“

„Jasné, to neodmítnu. Můžu si nalít?“

„Samozřejmě.“

„Díky. Tak, o vraždě jste mluvili? To myslíte toho oběšenýho? Město o ničem jiným neumluví, přímo u křížení Obchodní a Lázňové. Pokud chtěl ten sebevrah udělat dojem, lepší místo si vybrat nemohl.“

„Nebyl to sebevrah. Někdo ho zabil. Konkrétně byl zavražděn dříve, než ho oběsili.“

„A co chcete po mně?“

„Chceme vědět, co se šušká v podsvětí. Kdo má jaký názor, kdo se raději zdržuje. Byl to náš člověk a nenecháme to jenom tak.“

„Nó, to se mi nezdá jako něco, s čím bychom mohli obchodovat za normální taxu. Co trošku přidat, pane Maliku?“

„Chci dobré informace. Dostaneš dvojnásobek obvyklé částky, vyděrači.“

„To je rozhodně jiná. Tak, co tu máme?“ Usmívá se překupník s informacemi a vrtá se v malé knížečce. Tento druh lidí velmi rychle pochopil, že ve znalostech se ukrývá mocná zbraň. Naučili se číst a psát a vedou si šifrované zápisy všeho, co by se jim mohlo hodit. A tyto informace se váží zlatem.

„No, tak nejdříve, zasvěcení jako lord Julius a Eduard si myslí, že za to může Rudý květ. Ale lord Pierr si myslí, že je to vina pana Numia, jeho odvrženého bratra. Avšak paranoidní lord Pierr si takové věci myslí často, hehe.

Pravdou je, že pokud bychom měli vzít v potaz vaši současnou situaci a informace, které s tím souvisí, tak se obávám nejhoršího. Co pan Basco, zvete ho na dnešní večírek?“

*

Jméno: Basco, syn Basca, syn Horáce

Věk: 60 let

Popis: Jako tyčka štíhlý, bývalý námořník a lovec lidí, pověřený odstraněním lorda Hektora. Zbaven svého úkolu čtyři roky před závěrečnou fází kvůli pravděpodobnosti prozrazení. Naši překupníci informací mají názor, že si stále přeje splnit úkol, čímž by se dostal zpátky na výsluní královského dvoru a opět mezi lovce. V oddílu má jedenáct odpadlíků – mužů, a čtyři odpadlíky – ženy, jeho bývalý tým.

Charakter: Obklopen loajálními bojovníky, s vysokou morálkou a dobrou výzbrojí, je jejich jediným uznávaným vůdcem. Každý jeho čin předchází složitá analýza, avšak v některých případech se chová iracionálně (neznámé důvody). Na první pohled vypadá jako inteligentní gentleman po vojenské službě, v době zaměstnání králem využíval přestrojení za bohatého obchodníka se starožitnostmi. Jako věrný lovec lidí nezakládá žádné rodiny a nemá děti.

Špatné stránky: Jeho občasné iracionálního chování ho stálo kontrakt a důvěru krále. Nedá se tedy odhadnout, nakolik ho to poznamenalo.

Předpokládám, že konkurence je mu již dlouho trnem v patě.

*

„Pane Basco? Chytili jsme ho na ulici, jak čmuchá kolem. Prý hledá hospodu a zdá se být úplně opilý.“

„Pusť ho,  Cimero. Ta hromádka neštěstí je Shimo, patří k neutrálním. Nebo, v jeho případě, k nerozhodným. Ahoj Shimo,“ muž vnořený hluboko do křesla pokynul rukou.

„Brý poledne, pane Basco. To se nám to zase zamračilo.“

„Copak, příteli? Jak vypadá cesta do Říše světel?“

„Snažím se, jak můžu, pane Basco. Však víte, že nikomu neškodím,“ prohlásil ta smutná napodobenina člověka.

„Ano, to ví přece každý. A ty si dáváš pozor, aby to každý věděl, že ano, milý Shimo? To je v pořádku. Každý chce přece přežít. Chtěl bych jenom vědět, jestli jsi zaslechl něco o tom oběšeném dnes ráno?“

„Povídá se o tom, pane.“

„To nepochybuji.“

„Někteří lidé jsou z toho rozrušení, pane. Prý nesl důležité poselství.“

„Jak to ti lidé ví? To ho okradli? Někdy si říkám, že by strážím stačilo k vyřešení každé záhady navštívit ty ‚lidi‘ a zeptat se jich na odpověď.“ Pousmál se muž v křesle, ale úsměvné na tom nic nebylo. „Pochop, Shimo, že si jako zainteresovaný občan přeji vyřešit tuto nepříjemnou situaci.“

„Samozřejmě, pane Basco. Jste opravdu skvělý.“

„Co můj přítel Malik? Dlouho jsem ho neviděl, musí být pořád zalezlý v těch svých archivech…“

„Má spoustu práce.“

„To jistě, jistě. Ale slyšel jsem, že večer pořádá večírek. Chtěl bys tam jít se mnou?“

„Ne, moc děkuji, takové věci nejsou pro mne, vysoká společnost, dobré pití, to není místo pro hráče.“

„Škoda. Avšak nebudu tě přesvědčovat. Můžeš jít a omlouvám se za své muže. Nechtěli ti ublížit.“

„Už jdu, pane. Říše světel nespí.“

„To nikdy, příteli. To nikdy.“

*

„Cimero. Připrav mi šaty na večírek. Avery se dostal ve své pozici tak vysoko, že mu tam přijde mnoho důležitých osobností města, včetně lorda Hektora. Toho musíme využít. Zabijeme ho a při té příležitosti nastražíme usvědčující důkazy. Půjdeš se mnou, Avery tam bude mít jistě svou Třináctku. Rád bych si kryl záda.“

„Jak poroučíte. Mám si vzít výzbroj?“

„Ano. Všechnu.“

*

Jméno: Lord Hektor

Věk: 57 let

Popis: Obtloustlý vousatý muž s množstvím oblíbených čapek zakrývající pleš. Milovník jídla a žen (v některých případech naráz), poradce krále, velmi vážený a světaznalý člověk s množstvím kontaktů na těch správných místech. Všeobecně se ví, že tomuto muži projde i vražda.

Charakter: Může za to, že mi zemřel otec i bratr. Takže z mého nezúčastněného pohledu se o něm dá říct, že smrdí, a pokud bohové dají, brzo chcípne.

Špatné stránky: Dá se předpovídat, že je svou nedotknutelností tak jistý, že se dá obrátit proti němu. Využít ji a omlátit o hlavu.

Před rokem jsem si přál, aby to byl žhavý pohrabáč nacpaný hluboko do jeho rekta, tento rok bych si přál, aby mu nějaká štětka přivodila syfilis. Mnohem delší a bolestivější.

*

„Vítejte, moc rád vás vidím.“

„Moc nás těší, pane Maliku.“

„Děkuji za pozvání, pane Maliku.“

„Á, archiváři. Juž jste nalezl mé dokumenty?“

„Dobrý večer, lorde Hektore. Omlouvám se, ale pravděpodobně se nachází ve staré části. Bude to stát ještě čas.“

„Pospěšte si, nebo na vás shlédnu okem nemilým.“

„Prosím, vejděte, lorde Hektore, a užívejte si večírek. Pošlu do archivů zprávu, aby si pospíšili.“

„To bych vám radil.“

*

„Třináctko?“

„Ano, pane?“

„Až pokročí večer, pozvete lorda Hektora nahoru do mého apartmá, kde mu donesete otrávenou číši. Jistě bere různé protilátky, ale na tom nezáleží, chci, aby se mu udělalo špatně, byl nesoustředěný a vy se zbavil jeho ochranky. Já zabiji lorda osobně.“

„Ale co prozrazení, pane?“

„Celých dvanáct let jsme to připravovali. Správný lovec se nehoní za obětí, počká, až oběť dojde za ním sama. Apartmá je opevněný trezor, bez mého přání se z ní nedostane. A po jeho smrti na prozrazení nezáleží. Zmizíme.“

„Rozumím. Postarám se o stráže.“

„A přineste mi dýku.“

*

„Jsme zde, pane Basco. Počkejte, otevřu vám dveře.“

„Děkuji ti, Cimero. Musím přiznat, že cinkáš jako železárna.“

„Vyzbrojil jsem se, pane.“

„To je dobře. Co bychom byli za lovce, kdybychom neměli zbraně?“

„Pevně věřím, že i vy jste vybaven.“

„Mé zbraně chodí se mnou, Cimero.“

*

„Á, pan Basco.“

„Pane Maliku, tak rád vás vidím.“

„Och, to já vás také. Slyšel jste již o té vraždě, co se udála ve městě?“

„Myslel jsem, že se jedná o sebevraždu.“

„Ale nikoliv. Vyšetřování je sice na začátku, ale bylo okamžitě patrné, že se jedná o vraždu.“

„To se má vrah na co těšit. V tomto městě nikdo nestrpí nechutné vrahy.“

„Souhlasím. Dáte si se mnou skleničku?“

„Moc rád.“

„Třináctko? Proveď zde pana Cimera.“ Oslovený se chladně usmál na štíhlého zabijáka. Ten se podíval na svého pána a odpovědí mu bylo nezřetelné kývnutí.

„Bude mi potěšením, pane.“

*

„Á, támhle vidím lorda Hektora. Takže se vám to nakonec povedlo, tak dlouho jste lezl po hřbetech nahoru, až jste na tom nejlepším místě, které potřebujete.“

„Slyšel jsem, že vy trávíte svůj obchody zajištěný volný čas zpíváním v chóru s malými dětmi.“

„Ach ano, jsou to zlatíčka. Musíme se starat, aby naše generace vyrostla v úctě ke králi a starším.“

„Přirozeně.“

„Pokud si pamatuji dobře, zpívá tam i váš syn, že ano?“

„Chci toho chlapce správně směřovat. Nebuďte na něj milý jenom proto, že patří do mé rodiny.“

„Nemějte strach, budu na něj přísný stejně, jako kdyby byl můj vlastní.“

*

„Toto jest vaše apartmá?“ protáhl se do dveří částečně neochotně, neboť měl dole rozdělanou jednu služebnou.

„Oh, jistěže. Chtěl bych s vámi probrat některé věci v soukromí, lorde Hektore,“ sjel pohledem čtveřici ozbrojenců, kteří se rozprostřeli po místnosti jako ubrus.

„Poněkud malé, nezdá se vám?“

„Já to považuji za útulné.“

„Alespoň, že výhled máte dobrý,“ postavil se přímo k oknu, zády k panu Malikovi, lovci lidí od svých pěti let.

„Hm… mohu vám nabídnout číši vína?“

*V apartmá*

Svíčka se v průběhu večera značně zkrátila. Popíjeli a povídali si a Avery trpělivě čekal, až se objeví Třináctka. Patřil k nejlepším a archivář se obával, že by čtyři muže nezvládl. Bavil lorda nezávaznou konverzací, ale oběma začínalo být jasné, že se začíná až příliš natahovat, jako kdyby schválně odháněla důležitá témata. Hektor už už vstával z křesla, když dovnitř vtrhla Třináctka se zakrváceným bokem a svalil se na zem.

„Jsme napadeni,“ zachrčel, s dlouhým nožem v levé ruce.

„Chraňte lorda,“ vykřikl Malik archivář a vstal. Místností se ozvalo mnohohlasné tasení zbraní, Hektorovy stráže se rozestavily do ochranného čtverce. Praskla okenice, jak se do ní zvenčí zarazila šipka z kuše, avšak Avery měl pravdu – tohle apartmá je pevností. Na okno by potřebovali přinejmenším balistu.

Třináctka umírá. Rána v boku je hluboká a míchá mu v břiše tělesné tekutiny dohromady. Pokud mu brzo někdo nepomůže, vydechne naposled. Takže takhle si vybral Basco, že to rozhodne? Že použije jeho večírek jako entrée? Že vsadí všechno na jednu kartu? Využijeme toho.

„Pojďte, pane. Dovedu vás do bezpečného úkrytu.“ Zalhal jako Malik.

„Vy dva. Běžte první,“ poručil Hektor svým ozbrojencům a následoval jejich příkladu.

Všechno se seběhne tak rychle. Přemýšlel Avery, zatímco sledoval Hektorova záda. Roky příprav, plánování, osnování, aby se vše událo tak, že je královský rádce pobodán na večírku archivářem, což by odstranilo z královského dvora nevhodnou personu a navíc by umožnilo nabourat se do jinak velmi uzavřené komunity archivářů, upravit pravidla a dostat se k více informacím.

A najednou… Bascovi muselo přeskočit, že se do toho vrhl po hlavě. Atentát na lorda je něco jiného než vyvraždění všech ve vile. Na obou koncích chodby slyšeli křik. K jednomu z konců směřovali, třesknutí zbraní, na přední voj dopadlo kovářské kladivo nepřítele. Jeden z Baskových lovců, Hudrik se jmenuje, napadl levého ozbrojence, vyrazil mu zbraň z ruky a znovu se stáhl do pozadí. Přiletěla šipka z kuše, ozbrojenec za nimi klesl na jedno koleno.

„Pane, pohněte zadkem!“

„Co si to dovoluješ?!“

„Omlouvám se. Pohněte tím vznešeným zadkem nebo jsme mrtví!“

„Kudy díš?“

„Tudy, doleva. Zadní vchod budou hlídat, nezbývá než přední. Zkusíme to přes ochoz, opatrně s těmi vojáky. Dochází vám.“

*Někde jinde, o čtyři minuty dříve*

„Jakto, žes netrefil?!“ vykřikl Basco a kopl do keře. „Čistá rána, přímo proti tobě.“

„Omlouvám se, pane. Okno tu ránu zastavilo.“

„Okno?! Okno?! No výborně. Překazilo nám plány okno. Zatracený Avery. Na co tedy koukáte, pane Cimero? Až se změním na boha odpuštění? Vezměte své muže a běžte dovnitř. Chci ho tu mít zašitého v pytli dřív, než se pokazí něco dalšího.“

*O dvacet minut později*

„Promiňte za ten nepořádek, pane Maliku.“

„Mhm…“

„A taky, že jsem vás do toho zapletl. Až to tu začnou vyšetřovat, vyhodnotí, že za všechny ty mrtvé mohou vaši muži. A těm dáváte rozkazy vy. Lord Hektor se ukryje do ústraní u svého věrného přítele Basca, který ho bude chránit a využívat jeho zjevné podpory.“

„Mhm…“

„Co si přejete říct? Počkejte, sundám vám ten roubík.“

„Jsi blázen, Basco. Zavraždit Třináctku? Zmasakrovat návštěvu? V mém vlastním domě? Jsme ze stejné školy, sloužíme stejnému pánovi!“

„Omyl! Sloužili jsme, než mne napsali ‚kontrakt se ruší, vraťte se do Říše‘. Jak to myslí, ruší? Věnoval jsem tomu osm let! Osm! A oni si myslí, že mne jen tak vykopnou?!“

„Protože jsi blázen! Přestals být užitečný, svými činy porušil maskování, příliš jsi na sebe upozornil.“

„A teď jsme tady. V atriu, na kluzké podlaze. Ve tvém domě, kde se všechno událo. Možná si měl svůj plán připravit jinak. Více… odolněji. Nechám tě tu svázaného ve společnosti Cimerem, než dorazí stráž. Teď bych se měl ještě zločinecky zachechtat nebo si namíchat drink, ale nebudu blazeovaný a dám ti něco, nad čím můžeš před popravou přemýšlet.“ Basco se naklonil nad ležícího Averyho a podíval se do jeho oteklých očí.

„Tvůj syn bude u mě v bezpečí.“

*

Avery zíral na nehybného Cimera, stojícího u vchodu a vyhlížející hlídku. Opíral se o kamennou sochu a litoval všech těch mrtvých. Bohatí z různých společenských vrstev, posekaní do jedné neuspořádané vrstvy, a lovci mezi nimi.

Palisa se násilí vyvarovala, nebo přesněji rozhodla se nejít do velkého střetu v sále, kde by byla přemožena počtem a výzbrojí. Skrývala se s přáním, aby to dopadlo co nejlépe. A skutečně, její pán Avery přežil a na místě zůstal jen jediný strážce. To se snadno poddá.

Pozvedla krátký mečík a tiše jako myška hypnotizovala Cimerova záda.

*

Stín se pohnul a pomalu plížil podél stěny. Ale Cimero byl lišák, možná proudění vzduchu, možná šestý smysl, pohnul se o chvilku dříve a meč, který mu měl probodnout krk a okamžitě ho poslat do nebytí, nasekl tepnu a způsobil mu příšernou bolest. Cimerovi vytryskla krev, chytil se za krk a padl na kolena. Měl hned zemřít šokem a namísto toho tak trpí. Palisa pozvedla zakrvácený meč a udeřila podruhé. Tentokrát přesně.

„Můj pane,“ sundala roubík zbídačenému starému muži a pomohla mu na nohy. „Musíme jít.“

„Přežil ještě někdo?“

„Ano, několik lidí se schovalo, včetně vaší ženy.“

„Výborně. To je jenom dobře. Musím říct, že jsem byl skutečně překvapen. Basco se zachoval iracionálně. Tohle… tohle není chování profesionála.“

„Najdu vám kočár. Odjedeme do bezpečného domu. Ženu vám hned přivedu.“

„Má mého syna.“

„Jedno po druhém, pane.“

„Ne, zastav. Počkej.“ Rozhlédl se po zdevastovaném sále. „Bude to lepší jinak. Podej mi ten meč.“ Vzal z neprotestujících rukou čepel a bodl Palisu do měkkého břicha. „Promiň. Pokud to bude vypadat, že jsme tady všichni zemřeli, včetně majitele a jeho ženy, obrátí se to proti němu. Není to nic osobního.“

*O dvě hodiny později*

„Shimo! Chlapče drahý!“

„Pane Maliku, moc mne těší.“

„Ty víš o všem, že ano, milý Shimo. Potřebuji od tebe informaci.“

„Ale víte, že já nikomu neškodím. Jsem prostě tady a snažím se vydělávat.“

„Já vím, já vím. Ale to už neplatí. Bez té informace neodejdu.“

„Pane Maliku, co to děláte? Ne, prosím, pusťte mne!“

„Jestli mi nepovíš, kde je Basco, budu ti muset zlomit ruku. A to bys přece nechtěl, že ne, milý Shimo?“

„Ne, prosím. Já… já, proč mi to děláte?“

„Protože to musím vědět! A protože vím, že jsi byl ve vile na večírku. Kuchaři tě viděli! Máš prsty všude, a pokud mi nepomůžeš, dopadne to pro tebe moc ošklivě.“

„Ale…“

„Noták?!“

„Dobrá. Dovedu vás tam.“

*

„Jsou ve staré herně. Už se nepoužívá, je to veliká škoda. Vypadá jako hostinec, nahoře má salonek, kde býval obvykle majitel. Tady budou držet vašeho syna.

 Jó, když hernu provozovali, strávil jsem tam kolik hodin… hráli hlavně sudá lichá. Někteří podváděli, že měli zatížené kostky, nebo háček v misce. Ale já ne, na mne se vždycky usmívalo štěstí.“

„Máš ponětí, kolik jich asi tak je?“

„Pět? Možná víc.“

„Zatraceně. Tolik jich nezvládnu. Cítím se příliš starý,“ Avery se Shimou kulhá podél řeky, aby se k herně dostali ze slepého úhlu. „Je nějaká cesta dostat se dovnitř nepozorovaně?“

„Má zadní vchod, ale ten bude jistě hlídán. Avšak vím o prasklé zdi ve sklepě. Pokud bychom byli opatrní, mohli bychom se tam dostat tudy.“

„Veď mne. Kudy?“

„Támhle, pod oknem.“

*

Basco se dívá na pytlem zakrytou Hektorovu hlavu a nepříčetně se usmívá. Vidí tu příležitost, kterou má v rukou. Prodlužuje okamžik, kdy všechno ukončí a lord bude patřit minulosti. Stojí se zbytkem svých lovců v přízemí staré herny, všude rozsvícené svíčky, Hektor v oprátce dotýkaje se pouhými špičkami prstů dřevěné bedny, dělící ho od uškrcení. Cimero by se měl brzo vrátit, ale nemohou na něj čekat. Zbaví se lorda a na veřejnosti budou jednat, jako že je u nich v ústraní. Získají pro sebe všemožné výhody vyplývající z jeho kontaktů a zdiskreditují podlé archiváře, aby jim odebrali výsady a umožnili nahlížet do jejich svitků. Král přijme Basca zpátky, i kdyby měl vypálit celé město do základů.

„Lorde Hektore, byl jste odsouzen k popravě uškrcením. Po osmi letech příprav a dalších čtyřech letech skrývání se před vlastními lidmi, konečně ukončím to utrpení a navrátím své mysli klid.“

Kopnul do bedny a s uspokojením sledoval, jak se na provaze škube a ošívá. Jak tančí ve větru jako loutka s přestřiženou vodící šňůrou.  Bouchly dveře. To musí být Cimero.

Ale ne, namísto něj se ze stínu vynořil Avery a kuší míří na překvapené muže. Nikdo se ani nehne, Avery se jemně kymácí, stejně jako plameny svíček. „Je po všem,“ směje se Basco. „Zabil jsem ho a nezabránils mi v tom. To já získám odměnu od krále. To my se vrátíme s vavříny na hlavách.“

„Možná.“ Zavrčel Avery. „Ale určitě ne všichni.“

Stiskl spoušť.

*

Proč se do toho vrhal tak po hlavě? Protože nebylo jiné východisko. A protože Shimu něčím pověřil. Zatímco na sebe upoutal pozornost, Shima vyklouzl do přízemí za ním a dostal se Baskovým mužům do zad. A když všechno začalo, nadechl se a o jednu ze svíček si zapálil svítilnu. Potom se rozmáchl a hodil jí do kouta. Třesklo to, olej se rozlil po podlaze a v jednom mocném zášlehu vzplál, až olízl celou jednu stěnu.

Zmatení lovci, oslepení světlem i stíny, zareagovali individuálně, přesně tak, jak je učili. Někteří viděli v Averym překážku, která musí být odstraněna. Jiní viděli, že úkol je hotový a že cestou ke spáse je přeskupení. Jiní byli příliš zbabělí, léta ve skrývání jim podryla morálku a obrovský plamen přiživil už tak naplněnou číši stresu a strachu. Utekli pryč.

Na zemi leželi dva mrtví lovci a jeden zápasil s Malikem na nože. Basco něco zavrčel, zvedl ze stolu svůj vlastní nůž a otočil se ke schodišti. „Když jsi přežil vilu, starej parchante, uvidíme, jestli přežiješ, když ti přímo před očima podřežu syna.“

„Ne!“ Vykřikl Shima. „Měli jsme dohodu! Já ho unesu a ty mu neublížíš. Ne!“

„Uhni mi z cesty.“ Vykřikl Basco a jak se ohnal, zabodl Shimovi nůž do plíce. Chvíle bezbřehého ticha. Potom sípavý výkřik. Basco se vzpamatoval a vytrhl nebožákovi čepel z rány. „Běž někam zalézt a chcípni.“ Odstrčil ho ze schodů a jal se po nich vylézt nahoru, ale Shimova oběť dala Averymu čas zvítězit nad svým soupeřem, vrhl se na Basca, chytil ho zezadu za ramena a strhl ho zpátky do přízemí.

Oba muži, staří a vyčerpaní, se na sebe vrhli a váleli se po zemi, až se vykutáleli otevřenými dveřmi ven. Kdyby nebyli tak zaměstnaní sami sebou, všimli by si, že hernu stravují plameny. Slyšeli by kňučivý hlas v horním patře, tam, kde je salonek a kde sídlil majitel.

Shimo z posledních sil lezl po čtyřech nahoru do schodů. Hvízdavě se nadechoval a dělal růžové bublinky. Neměl sil, cítil, že i ty zbytky, které vlastní, ho pomalu opouští.

Přelezl k zavřeným dveřím a zakrvácenou rukou vzal za kliku. Musel nadvakrát, poprvé mu sklouzla. „Chlapče, musíš pryč.“ Huhlal a lezl do salonku, kde se syn Malika archiváře tiskl v rohu. „Všechno tady shoří, musíš pryč. Pomůžu ti, kde mám nůž? Kde mám sakra nůž?“ Zoufalství z jeho hlasu přímo čišelo, musel ho odložit dole, když zapaloval lampu. Nevěděl, jak přeřezat provazy, nevěděl si rady a tušil, že to dolů už nezvládne. „Kde mám nůž?“ Ptal se do dětských očí.

„Já mám.“ Chrčel nějaký hlas v chodbě, rozostřený kouřem. Někdo přešel přes místnost a Shima, dívaje se tupě na stůl, uslyšel trhavý zvuk, jak provazy povolují. „Vezmu ho do bezpečí,“ říkal ten hlas, zatímco se Shima díval na kostky. „Jen si naposledy zahrát…“ usmíval se Shima a vzal je do rukou. „V Říši světel… jen jsem se tam chtěl dostat.“

„Nashledanou na druhé straně, pane Shimo.“ Chrčel hlas. „Však my se tam taky uvidíme.“

*

Jméno: Třináctka

Věk: 42 let

Dodatek: Netuším, kdo vyhrál souboj. Jestli Basco nebo Avery. Lord Hektor byl mrtvý a herna shořela na prach.

Averyho syna jsem odvedl do výcvikového tábora, kde z něho udělají nového lovce. Kolo se musí i nadále otáčet.

Když mne Cimero pobodal, myslel jsem, že umírám. Podařilo se mi dostat z vily dřív, než ji pan Avery podpálil, ale byl jsem v takovém stavu, že jsem netušil, zda bdím či spím. Ale potom se to najednou zlepšilo, cítil jsem se lépe a předchozí nevolnost téměř zmizela. Byl jsem sice zraněný, ale adrenalin to vytěsnil.

Toho večera se město muselo vypořádat se dvěma velkými požáry, po kterých zůstaly ohořelé, nerozpoznatelné ostatky a dvanáct let pečlivě připravované akce.

Ošetřili mne ve svatyni, za pomoci vědomostí, kterým nerozumím. Nebudu se už nikdy pohybovat tak rychle a s takovou přesností, ale budu žít, což je mnohem lepší, než mohu říct o ostatních. Tím končím toto hlášení.

Mne ještě čeká jeden osobní úkol, než se vrátím do Ledové říše. Ještě jeden slib, který jsem si dal.

*

Pomalu vystoupal na kopec, dával si pozor na každé došlápnutí, aby neuklouzl a nevyvrtl si kotník. Byl sám, tady by mu nikdo nepomohl. Kráčel, a když se dostal až na úplný vrchol, pohlédl dolů na největší město Říše světel. Na tu záři a barvy, na život, který tepal z každého záchvěvu elegance.

Usmál se do větru a otevřel hliněnou misku. Zvedl ji nad hlavu a vysypal Shimův popel tam, kam ho celou dobu osud chtěl mít.

 

 

Comments are closed.