Kniha druhá: Muži, kteří věřili

Svět se hnul. Občas si to řekne každý člen cechu, nehledě na to, jak vysoké má postavení. Ať už nejslabší operativec, který se opatrně plíží kanály nebo analytik, který přišel na stopu skutečně nebezpečného vědmáka, tak i cechmistr, který cítí každou ztrátu.

Jenže nejsou sami, tyto myšlenky, i když jinak podané, provází i vědmáky. Cítí to ta nelidská část v nich,  cítí to skrz okolí, skrz myšlenky lidí, plující na povrchu. Něco se blíží, ale ještě to jde pomalu, teprve se to připravuje k rozběhu a až se tak stane, bude velmi těžké to zastavit. Jedno nebezpečí je zažehnáno a soucit s padlými zaměstnává leckterou mysl. Svět se hnul, někdo odešel, někdo přichází, příroda má ráda rovnováhu a čas utíká. Jenže vzpomínky zůstávají a vyvolávají jenom další vzpomínky – padlí v nich znovu ožívají, jednají a konají důležité činy, jen aby zajistili, že lidé prožijí nudnou skutečnost. Je to zvláštní, nakolik je nějaký čin nebezpečný a živý, natolik jsou další dny po nich nezajímavé a mrtvé.

Svět se hnul, něco přichází a padlí hrdinové ožívají v minulosti.

Druhá kniha vypráví osm příběhů z minulosti, počínaje prvním, dvacet let před Sivakovým dobrodružstvím. Objevují se v něm známí, ale i neznámí hrdinové, opětovně prožívají své činy a skutky, zažívají slávu i stud. Chtějí se o ně s vámi podělit, a jsou to tito:

-Povídka první: Ve jménu Slova: Úvodní povídka o Sereně, Rysovi a problému, když u sebe doma naleznou zraněného operativce.

-Povídka druhá: Určená k likvidaci: Cechmistryně Dalie, bojující o své místo v cechu a ohrožena proroctvím, kterému mohou rozumět lidé až poté, co se uzavře.

-Povídka třetí:  Ragnar: Mocný vědmák se snaží získat zázemí v Praze, ale nic není tak lehké, navíc, když kvůli tomu musí udělat určité ústupky. Kolik ho to bude stát a jestli mu to pomůže? To netuší, ale chce naplnit své ideály – ukázat cechu, že se jich nebojí.

-Povídka čtvrtá: Stopy pohřešovaných: S lovcem vědmáků Šelestem se něco děje. Vyšetřuje podivné okolnosti související s mrtvými, ale to mu mysl netíží. Bolí ho hlava, je mu špatně a postupně zjišťuje, že si  v Praze někdo sakra zahrává s okultismem.

-Povídka pátá: Dva jsou vždy lepší, než jeden: O životě Šelmy a Ranusty. Pátrání po krvavém vědmákovi dovádí Šelmu k zuřivosti a Ranustu zase jeho stoická odhodlanost nedopustit, aby se dostala do jakéhokoliv nebezpečí. Takové situace nekončí kompromisem.

-Povídka šestá: Dareth a David: V cechu se po pěti letech opakuje soutěž Železného muže. Sir Dareth, cechmistr a bývalý defendent, výherce minulé soutěže, se musí utkat s vyzyvateli, zatímco se jeho přítel David, dřevěný muž, snaží všemožnými způsoby zabránit podvodům a možnému atentátu. Najednou si oba uvědomují, že když se do cechu sjedou všichni členové z celé republiky, málokomu mohou věřit.

-Povídka sedmá: Nevděčný úkol: Sivak, Šordin a komando se vydávají do šumavských lesů ulovit nebezpečnou bestii, co pojídá zbloudilce. Zvláštní na ní je, že na těle obětí zanechává otisky drápů, ale i lidských zubů.

-Povídka osmá: Ve sváteční den: Maud pořádá oslavu v jejím výrazném stylu a sjíždí se nejenom mnoho přátel, ale i zvláštních hostů a bytostí, do kterých by to člověk ani neočekával. Sušenky! Akce! Čokoláda!

Úryvek z knihy Muži, kteří věřili

Recenze knihy Muži, kteří věřili 

Současná obálka

První obálka

<zpět>

5 komentářů to “Kniha druhá: Muži, kteří věřili

  • Svět se hnul. A tato série hnula i s tím mých vlastním.
    Druhá knihy, byť zančně odlišná od prvního dílu, dosahuje stejných, ne-li lepších výsledků. U žádné povídky jsem se nemohl nudit, knihu jsem měl přečtenou ani ne za pět dní. Musím ocenit větší rozmanitost oproti dílu prvnímu, kde to kvůli soustředěnosti na jednu postavu nebylo možné. Zde samostatné povídky přinášení staré (ale i nové) postavy v úplně jiném světle, děj už se neomezuje pouze na Prahu, což jsem velice uvítal (zvlášť část odehrávající se v šumavské divočině).
    Přes spoustu změn si série zanechala svou duši, pochmurnou atmosféru, neotřelé dialogy a úžasný smysl pro humor. Kdybych měl hodnotit knihu čílesně, dostala by minimálně 90%. Nemůžu se dočkat pokračování.

  • Než se do knihy začtete: Tato publikace vás v prvé řadě zaujme krásně zpracovaným obalem sice černo-bílým, to bych však poznamenala jako plus, krásně to navozuje atmosféru příběhu. Pro doplnění fantazie je zde pár dosti pěkně udělaných ilustrací, ne tolik aby to zabránilo čtenáři ve vlastních představách, jen tak akorát pro vžití do děje.

    Samotné povídky: Prostředí je velice zajímavé a dobře propracované, že i sám čtenář má tužbu do tohoto světa patřit. I když se jedná už o druhou knihu s touto tématikou, nový čtenář nebude mít problém s dějem. Každá z povídek umožňuje poznat tento svět z jiných úhlů, což jen umocňuje vcítění se do příběhu. Budete mít pocit, že potkáváte cechovníky ve svém reálném životě. Opatrně s předávkováním. Kniha také nabízí mnoho akce, která je opravdu detailně popsaná. Nechybí však ani pasáže vysvětlující danou situaci, ani vtipné dialogy hrdinů pomáhající poznat jejich charakter. Knihu za sebe mohu jen doporučit.

    Přeji všem, kdo se pro ni rozhodnou hezké čtení, určitě nebudete litovat.

  • Tato kniha pro mne byla první větší sondou do fantasy literatury, které jsem se nedávna obloukem vyhýbala. A byl to průzkum nemálo zajímavý. Možná je to pro autora výhodou, neboť nemám žádné srovnání a nehledám podobnost s díly jiných spisovatelů. Pokud jste ještě nečetli první díl tohoto „universa“, rozhodně se nenechte odradit a sáhněte klidně hned po druhém, jako jsem to udělala já. Povídková kniha se mi i tak četla dobře a navnadila mne, abych pak zapátrala i po knize první /Muž, který se modlil/. Poněvadž jsem měla v povídkách více času pochopit, jak funguje alternativní realita , ve které se děj odehrává, a jaké nadpřirozené schopnosti mají záporáci, před kterými se naši hrdinové snaží zachránit svět, mohla jsem si daleko lépe vychutnat napínavý děj prvního dílu, aniž bych musela řešit nějakou „terminologii“. Byl zde dostatek prostoru na bližší nastínění psychologie postav, a to jak z řad cechu, tak vědmáků. Na druhém díle je rozhodně vidět autorův vývoj. Jeho vyprávění je daleko živější a hravější. Najdete zde povídky, které vás pobaví a rozesmějí, ale také vážnější kapitoly s hodně podněty k zamyšlení. Nechybí ani bitky, honičky, potoky krve a nějaký ten sex. Mezi 7+1 povídkami zajisté každý z vás najde alespoň jednu, co ho zaujme a tak nějak mu přiroste k srdci. Doufám, že se Diuk časem dostane do širšího povědomí veřejnosti a že jeho díla budou plnit regály klasických knihkupectví. Rozhodně má velký potenciál nejen ve fantasy literatuře. Přeju hodně štěstí.

  • Ke druhé knize mám samozřejmě vcelku osobní vztah. Jakožto jeden z prvních čtenářů jsem byl u toho, když vznikala a musím přiznat, že bylo velkým potěšením sledovat, jak se diukovo psaní zlepšuje s každou další kapitolou. Pokud prvnímu dílu ještě chyběla jistá vyzrálost, zde se jedná o velký posun vpřed. Gratuluji.

  • Kniha jednotlivých příběhů byla po první publikaci v každém případě dobrý nápad. Vzhledem k tomu, že celé univerzum je postavené na výrazných charakterech, pak druhá kniha plní přesně to, co si předsevzala – věnovat se plněji těm, na které nezbylo místo v prvním díle.

    Zůstávají všechny klady diukova psaní. Pokud je v textu akce, má spád a zároveň smysl pro detail. Stejně tak je cítit jistota vyprávění, což osobně považuji za velký dar. Vypravěč je většinou neutrální a můžeme tak poměrně nezúčastněně sledovat dějiny boje cechu a vědmáků. Práce s literární formou je minimální. Obecně řečeno styl knihy odpovídá osvědčenému vzoru dvojice postav „jednající-vysvětlující“ a zápletek formou „problém-zdánlivé řešení-zvrat-vysvětlení“. To vše narušuje prakticky jediná povídka, ta poslední, která je jak poctou nejedné knižní postavě, tak i příjemným zakončením knihy. Příběhy samotné totiž málokdy doopravdy končí. Kde je vyřešen jeden problém, již se naznačuje vznik dalšího – jakoby autor sám chtěl vytrvat ve vyprávění a naznačit, že stále má co říct. Nebo si nechat prostor pro další díl. Jakkoliv čtenářsky ne nutně nejpříjemnější přístup, který navíc způsobuje značný rozsah jednotlivých povídek, je příjemné vidět, že prameny příběhů jsou nadále čerstvé a nevysychají.

    Pro budoucí psaní proto nezbývá než popřát trpělivost při hledání té správné míry, aby pohár ani nepřetékal, ani nebyl prázdný. A aby si další povídková kniha přinejmenším podržela kvalitu této.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *