Šordin zvaný Berserker

Tento operativec se proslavil zabitím vědmáka Petra Kalipského. Ale jak se to stalo? Nebo proč ho to tak proslavilo?

Možná za to mohlo, že byl Petr mezinárodně hledaný zločinec, nebo že se Šordin zúčastnil války v Kosovu a některé jeho boje se staly legendární, kdy třeba nakladl do vesty nepřátelského vojáka výbušniny a potom ho uprostřed ulice bez milosti odpálil…

Šordin nebyl a není voják. Je specialista, má své úkoly, řekněte mu, běž tímto směrem a zajisti tento prostor, a jenom plýtváte jeho talentem. V Kosovu měl za úkol eliminovat vědmáka, který zaútočil na představitele bezpečnostních složek a způsobil tak samotný ozbrojený konflikt. Šordin vycházel z faktu, že tyto útoky byly provedeny takřka simultálnně a tedy na to bylo potřeba víc než jedna osoba. Maskovaný za vojáka NATO se vydával na lov a snažil se v chaosu války vypátrat jeden malý, od ostatních se odlišující tým, vyznačující se vysokou výkonností a pramalým respektem k autoritě.

Dlouhé týdny neměl štěstí. Města jsou velká, uliček plno, nepřítel může na neznámého člověka číhat za každým rohem, v každém okně. Šordin pátral obezřetně, spěch se zde nevyplatí. Hledal zvláštní místa nabitá energií. Jenže by stejně žádné nenašel, protože na vycítění jinosti je hrozné dřevo, nebýt přiděleného pomocníka, velikého vlkodava, speciálně cvičeného z Východu k vycítění jinosti, ale jak Sivak říkal: „Je to ošklivý, velký, chlupatý, všude to slintá a strašně to smrdí. Jo, aha, vy mluvíte o tom psovi.“

 Se psem propátral potencionální místa, lidé ho vždy nalezli tam, kde došlo ke střetu. Nevěděli, že pátrá po známkách jinosti použitých v boji. Ale jakoby si někdo najal vědmáka, aby rozpoutal válku, a potom ho už nepoužíval. Jenže to nebyla pravda, vědmák jen od té doby nepotřeboval své schopnosti používat.

To se změnilo při přepadu jisté vojenské kolony, které strany, to není důležité. Podstatnou je informace, že vědmák, dosud se skrývající jako nebezpečný a opatrný poddůstojník, musel použít svou moc při ochraně svého zdraví. Jiností zbavil útočníka zbraně a udržoval ve vzduchu jak zbraň soupeře, tak kulomet, předtím namontovaný na bočnici náklaďáku. Spouště obou levitujících zbraní tiskl myšlenkou a střílel kolem sebe, dokud bylo do koho. Šordin dorazil na místo, když už bylo po všem. Vozy buď zničené, anebo pryč, těla spálená, vše, co mělo cenu, zmizelo. Ale vlkodav se předvedl, vedl Šordina po trase, kterou cítil jenom on, a bylo na páníčkovi, aby hlídal okolí a případné nebezpečí.

Bylo by to celé jednoduché, kdyby se Šordin na psa tolik neupnul. Střela zasáhla psí lebku spíš náhodou, než úmyslem – takto pohybující se zvíře je docela těžké trefit, ale už to tak bylo a Šordin byl rozezlen. A když má takovouto náladu, bývá nerudný a plný bolesti a chce se o tu bolest podělit s ostatními. Pronásledoval odstřelovače do příkopu a potom systémem trubek do podzemí, kde ho zranil, bohužel smrtelně, a potom se v podzemí  ztratil.

Připravovali jsme se na přesun, když jsme to slyšeli. Vzdálený křik, který nabýval na síle, a jak se přibližoval, ochromoval končetiny a prozrazoval nám, že jsme se dostali do pěkné kaše.

Výpověď přeživšího

 Nebyl by to Šordin, kdyby si nevěděl rady. A tady začínají i činy, za které byl později vyznamenán. Rozeřval se v záchvatu berserkgangu, válečného šílenství, a rozeběhl se instinktem spletí chodeb hlouběji do podzemí, ozařované jenom baterkou připevněnou k jeho rameni. Dostal se  na centrální křižovatku, kde našel stopy lidské přítomnosti. Jako zvíře se vrhl za insigniemi, které ho dovedly do slepé uličky. Ve svém stavu necítil ochotu se otočit a začít znova. Bušil do zdi tak dlouho, dokud nárazy nespustil tajný mechanizmus, který falešnou stěnu odsunul a umožnil mu výhled na sál s nízkým stropem, kde se krčilo několik vědmáků a jejich vůdce, terorista Pavel Kalipský, byl připravený k boji se dvěma noži a kalašnikovem na zádech. Šordin je znovu vyděsil svým řevem, jakoby ze sebe chtěl vydat všechnu nastřádanou zlost. Pavla to srazilo k zemi a vědmáci se rozprchli, snažili se dostat kolem operativce a utéct pryč. Nenechal utéct nikoho z nich, zuby jim rval krkavice, tlapami velkými jako lopaty se rozmachoval a lámal vazy, Šordin byl smyslu zbavený a zabíjel vše, co se mu dostalo pod ruku.

Pavel nebyl jako ostatní. Byl to krvelačný hajzl, který se celou dobu tlemil. Až bylo po všem a měl mě jen pro sebe, zaútočil. Srazili jsme se já se ho pokusil chvatem shodit na zem a zlomit mu ruku. Ale dostal se z něj, skokem se vzdálil a hodil po mě jeden nůž. Abyste pochopili, měl jich na bandalíru půl tuctu, ale já nebyl ve stavu, kdy by mi nějaký zaražený nůž vadil. Vlastně, kromě okamžiků, kdy se mi zatmělo, jsem viděl jasně a mohl se soustředit. Dostal pěknou nakládačku, ale něco kryl a něčemu uhnul, pak jsem ho zasáhl do brady a on mě pořezal na rukou. Tekla mi krev, ale bylo mi to jedno, tlačil jsem ho a on zjistil, že i když útočí, tak postupuju. Pak se mu zasekl o můj kabát prsten a já správně škubnul a utrhlo mu to prst. Bylo bezva to pozorovat a když jsem ho natlačil až na stěnu, vytrhl jsem mu z bandalíru jeden nůž a pořádně po něm sekl. Nestihl uhnout a udělal jsem mu pěknou novou jizvu, kolmo na čelist hned vedle huby. 

Potom mě skoro zabil, dostal se z mýho sevření a nechal mi v kapse odjištěnej granát. Zkusil utéct, ale já se kabátu zbavil a výbuch jsem přežil schovanej za sloupem. Jeho to dostalo, protože to nestihl k východu. Zůstala po něm jenom hromádka kostí a krvavej oblak. Vzal jsem si jeho kalašnikov, kterej zůstal překvapivě nepoškozenej, a šel jsem pryč. Byl tuhej jak nedělní veka.

Z hlášení Šordina

Navrátivše se do cechu získal Šordin ocenění válečníka a postoupil v hodnosti cechu o další stupeň. Pavel Kalipský byl ohodnocený na osmnáct procent a zabití jeho i jeho příslušníků značně uvolnilo napětí v Kosovské oblasti. Šordin měl další zářez, protože dostat Pavla se snažilo už mnoho jiných, a neuspěli.

***Tuto zprávu po přečtení ihned spalte! Je vysoce pravděpodobné, že terorista a nájemný vrah,  známý jako Pavel Kalipský, je ve skutečnosti vlastník šlechtického titulu a jména Ghánie van Shade, dlouhodobě hledaný heretik, vysoce nebezpečný, zvláště kvůli informacím o cechu, které dokázal po léta nastřádat. Konfrontace s ním je velice nebezpečná a obáváme se, že konflikt s operativcem Šordinem přežil, neboť se na místě akce našly pouze stopy jeho DNA, ale nic dalšího, předměty, roztrhané oblečení, zbraně… 

Pokud je hlášení operativce Šordina pravdivé, je pachatel zraněn na tváři, ale v době výbuchu se mu podařilo utéct pryč. Tato informace nechť je ponechána v tajnosti, pro ránu, kterou smrt Pavla Kalipského vědmáckému podsvětí způsobila. Je však nutné mít stále obavy. V příloze zasíláme fotografii pořízenou před dvěma dny, v Itálii. Pečlivě si prohlédněte jizvu muže po straně davu. Černé řídké vlasy, krátce zastřižené, tmavé, hluboko zasazené oči, a jizva, táhnoucí se kolmo od čelisti nahoru až k lícní kosti. Máme všechny důvody si myslet, že je to on, a že se nyní volně pohybuje po Římské metropoli. Doporučuje se opatrnost a diskrétnost, muž je stále na útěku a je ozbrojený.***

Vatikán, Cech, tajná depeš pro cechmistry Evropy

<zpět>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *