Scénář: Čaj o páté – Budoarové nesváry

Čaj o páté

Budoárové nesváry

 

Účastníci: Pán, paní, komorná

Scéna první: Paní je se svou komornou v domácnosti. Komorná rovná nádobí na stolku, aby to bylo v pořádku, zapaluje svíčky, trvá jí to. Paní se věnuje každodenní činnosti, tedy sedí v křesílku po pravé straně a odpočívá u čtení knihy.

Paní (vzhlédne): „Opětovně se zdržel, co se to s ním poslední dobou děje? Samozřejmě, nic mu nevyčítám, vládní záležitosti a tak, ale není nad to připravovat večeři a vědět, že se k ni stejně nedostaví!“

Komorná (přikývne): „Jistě máte pravdu, paní. Třeba se pouze zastavil v Kerleho starožitnictví. Víte, jak rád tam chodí.“

Paní (pohlédne na připravovaný stolek a udělá kyselý obličej): „To by mu bylo podobné. Budeš prosím tak laskavá, a přineseš ty příbory ze sady po mé nebožce matce? Mám dojem, že se k těm talířům více hodí.“

Komorná (udělá pukrle):„Hned to bude. A mám k čaji připravit i nějaký sandwich, či horkou čokoládu?“

Paní: „To je výborný nápad, drahoušku. Udělej obojí.“

Komorná: „Připravím to k vaší spokojenosti, paní. Nemějte strach. Sandwich je mou specialitou.“ (Odchází pryč)

Paní (plácne míjící komornou po zadečku a začte se do knihy): „A pospěš si, miláčku, může se navrátit každou minutou.“

Na scénu v pozadí přichází rychlejším krokem pán, je roztěkaný a zjevně udýchaný. Paní slyšela kroky, ohlédne se k pánovi, vstane a přejde na druhou stranu místnosti k divákům.

Pán (nepromluví a sundává si kabát)

Paní (natočená k divákům, zatváří se vystrašeně): „Doufám, že nic neviděl. Nepřála bych si, aby vyhodil již naši třetí komornou.“ Poté se otáčí k muži. „Drahý, očekávali jsme vás před deseti minutami. Jak ten čas letí, nestalo se vám nic?“

Pán (přichází blíž na scénu): „Jsem v pořádku, poklade.“ (Políbí nastavovanou ručku.) „Zdržel jsem se ve starožitnictví. Nevěřila byste, co se mi pan Kerle snažil prodat. Ten žid snad nemá výčitek. Skříňku z mahagonu, prý ze samotné Persie, a v ní? Stříbrný přívěšek.“

Paní (se zapýří): „A pořídil jste ho?“

Pán: „Jistě že ne, byl přehnaně drahý a na takové hlouposti nemám čas. Tak či tak mě okradl o drahocenné vteřiny a já přišel pozdě. Agr, cítím se hrozně hloupé.“

Paní (s falešným úsměvem): „To nevadí, teď, když se to vysvětlilo, jsem ráda, že jste nakonec dorazil, hned skočím říct komorné, že může servírovat čaj.“

Pán: „V pořádku, půjdu se převléknout a… vyřídím si to sám.“

Paní: „Ale to se vůbec nemusíte starat, to je pro mě maličkost.“ (Paní odchází za komornou)

Pán: (se za ní dívá, mluví pro sebe): Zvláštní, a to jsem si myslel, že já jsem ten, na koho se těší.

(OPONA)

Scéna druhá: Komorná připravuje nové příbory (jeden tajně ukradne), paní vstupuje na scénu a zezadu ji obejme.

-Komorná: (Poslušně se usměje.)

Paní: „Tak už dorazil, naservíruješ nám čaj, že ano?“

Komorná: „Pro vás cokoliv, má paní.“

Paní: „Cokoliv?“ (Políbí komornou na krk a ta vzdychne. Paní ji šáhne na prsa.)

Komorná: „Vám to nestačilo ráno, paní? Vždyť víte, že je pán blízko.“

Paní (chytí komornou za vlasy a přitáhne.): „Nikdy mi to nestačí, ty moje čubičko. Proto jsem přišla. Ale na zbytek si musíš počkat do večera.“ (Pustí ji, aby spadla na podlahu.) „Nestojíš mi za to, že bych si dělala nějaké problémy. Připrav ten čaj.“ (Projde kolem komorné.) „Odcházím do konírny.“ (Odchází.) „Třeba si tam užiji trošku vzrušení.“

Komorná: (Přejede si rukou po ňadrech, kde se jí dotkla paní, a potom si svůdně strčí jeden prst mezi rty.) „Pane bože, tohle je nejlepší práce na světě.“

Když odejde paní, na scénu přichází pán, komorná se zvedá a upraví.

Pán (nakoukne): „Už je pryč? Co děláš na té zemi?“

Komorná (udělá nové pukrle): „Jen mi tam něco upadlo, pane. A madam se odešla do konírny provětrat.“

Pán: „To je dost, na okamžik jsem měl dojem, že mi bude dělat společnost při čaji.“

Komorná: „Již ho chystám. Přichystala jsem váš oblíbený černý čaj, a paní mi poručila, abych připravila příbory po její matce.“

Pán: (přichází k příborům a chvíli si je prohlíží) „Ještě, že po ní zbyly jen ty příbory. (Odchází od komorné, otáčí se.) „Ale kvůli tomu jsem nepřišel, jsem tu kvůli tobě. Pojď sem.“ (Pokyne ji rukou.)

Komorná: (Poslušně přichází blíž, pán vytahuje něco z kapsy.) „Copak to je, můj pane?“

Pán (ukazuje přívěšek) „Toto jsem pořídil ve starožitnictví. Stálo to hříšné peníze, ale pro získání tvé přízně mi to vůbec nevadilo. Vem si ho.“

Komorná (bere přívěšek do rukou): „Ale pane, je nádherný, to ano, však nemohu ho nosit, když bude doma paní. Jak by to v jejích očích vypadalo?“

Pán (zamyšleně): „Máš pravdu, jakto, že mě to nenapadlo? Tak co kdyby to bylo naše malé tajemství, ano?“ (Pohladí ji po tváři)

Komorná (prohlíží si řetízek): „Je překrásný, ale jak se vám odvděčím?“

Pán (se smíchem se odtahuje): „Nejsi mi nic dlužná, je to dárek.“

Komorná (přistupuje blíž): „Přesto cítím, že dlužná jsem.“ (Přitiskne se k pánovi, který se nebrání.) „Musím vám to nějak oplatit, prostě musím, jsem ráda vděčná, hodná komorná, oplatí vám to, nějak, jinak…“ (Pán a komorná ve společném objetí mizí ze scény.)

(OPONA)

Scéna třetí: Paní přichází na scénu s bičíkem (jezdecký kostým), bičíkem si pleská do dlaně. Podívá se na diváky.

Paní (udělá několik kroků po pódiu sem a tam, je zamyšlená, dává si na čas, potom vykřikne): „A to jsem si myslela, že mladí hřebečci k něčemu budou.“

Paní (vrací se a pleskne se bičíkem po noze): „Že si s nimi odpočinu a přestanu se nudit. A k čemu to vede? Oni samotní mě nudí!“ (Rozhodí ruce). „Co byste řekli vy? Dnešní mladíci jsou tak nezáživní. Pořád jenom zemědělství, továrny jejich otců, parní stroje.“ (Na scénu přichází pán v doprovodu komorné, která jde po čtyřech a na krku má obojek. Ve chvíli, kdy pán zaregistruje paní, rychle komornou odežene pryč.) „Ale kdyby mi některý z nich donesl růži? Anebo složil báseň? Neměla bych si stěžovat, pravda, jenomže jsem očekávala víc…“

 

Pán (přicházeje k divákům): Nic neviděla, že ne? Já jen, byla by to už třetí služebná, kterou vyhodila a já bych měl byla doma jenom další Itálii.“ (Otočí se k paní) „Slunce mého života. Je vše v pořádku?“

Paní (unaveně a s úsměvem): „V nejlepším, jsem šťastná a nic mě netíží. Navíc, baví mě každý den být zavřená a čekat, než se vrátíte, to přece šťastné manželky dělají, a kdybych nebyla spokojená, určitě bych vám to naznačila“ (na poslední slova je kladen větší důraz).

Pán (naprosto naivně): Výborně, jsem rád, že je vše, jak má být.“

Paní (protočí oči v sloup): „Jistě, zrovna jsem se projela, ale nestálo to za moc. Ti… koně, byli slabí a nezáživní, příště si vezmu nějakého plnokrevníka. Anebo klisnu.“

Pán (naprosto netuše): „A co kdybyste dělala večer pro změnu společnost mě? Toužím si s vámi zahrát partičku šachu.“

Paní: „Moc ráda, sešla bych se v zeleném salónku. Tam se mi to vždycky líbilo.“

Pán: „Jakmile slunce zapadne, budu vás očekávat.“ Přistoupí blíž a políbí paní ruku. „Již je to dlouho, co jste si na mne udělala čas.“

-Paní: „Naopak, čas si neděláte vy na mne.“ (Pohladí pána po tváři) „Ale večer bude jenom náš.“

Pán (ukloní se): „Již nyní se nemohu dočkat.“

Paní (ustoupí a dívá se za pána na komornou, jenž ji svůdně láká mimo scénu): „Ráda bych se ještě zdržela, ale chci si napravit chuť. Půjdu a vyřeším s komornou nějaké ženské záležitosti. Závěsy a tak.“

Pán: „Samozřejmě. Sic nechápu, co vás na tom baví, ale přece vás nebudu zdržovat od zábavy.“ (Pán odchází)

Paní: (K divákům): „Co by mě na tom bavilo. Svázaná komorná přece.“ (Paní odchází)

(OPONA)

Scéna čtvrtá: Pán si čte v křesle noviny, zatímco v pozadí paní bičuje spoutanou komornou. Pán upíjí čaj, poté bere zvonek a přivolává komornou.

Komorná (Podívá se na paní, omluvný výraz, udělá udělá před ní pukrle, popoběhne za pánem, dělá, že prošla neviditelnými dveřmi. Paní klepe nohou a vypadá netrpělivě). „Můj pane?“ (udělá komorná nové pukrle) „Mohu pro vás něco udělat?“

Pán: „Přines mi prosím cukr.“

Komorná: „Jistě pane.“ Donese cukr z vedlejšího stolu a přidá do čaje lžičku.

Pán: „Děkuji. Bys nevěřila, co v těch novinách píšou.“

Komorná: „To asi ne pane.“ (Vrací cukr.)

Pán: „Kdyby to nebylo napsáno tady, nevěřil bych. Ale když to dali do novin, tak to musí být pravda.“

Komorná: „To jistě, pane.“

Pán: „Netušíš, kdo je ten Jack Rozparovač?“

Komorná: „Ale to je náš soused od vedle, pane. Docela milý člověk, absolutně neškodný. Prý mu tak říkají jenom ze závisti, že je příliš dobrý ve své práci.“

-Pán: „A co je to za práci?“

Komorná: „Mám dojem, že medicína, pane.“

Pán: „To musí být velmi milý člověk, kdy se dostal na medicínu. Těm pomluvám v novinách nevěřím. Pch, prý řezník. A on studuje medicínu. Absurdní. No, noviny se zjevně také mohou mýlit. Můžeš jít.“

-Komorná: „Ano pane. Udělá pukrle“ (Odchází pomyslnými dveřmi pryč a nechává se znovu bičovat.)

-Pán: (Podívá se na diváky):  „Nevíte, proč měla svázané ruce?“

(OPONA)

 

Scéna pátá: Paní sedí zády k publiku, vzdychá a je rozkročená (ale to přes sukni nelze vidět), zjevně si situaci užívá a odpočívá.

Ozve se zvonek, zpoza sukně se zvedá komorná (dosud nebyla od diváků celá vidět).

Komorná (otře si ústa): „Pán něco potřebuje.“

Paní (uraženě): „Zase? Ten potřebuje pořád něco. Zůstaň tu, chvíli počká.“

Komorná (vstává): „Ale já musím jít, jistě se za chvíli vrátím.“

Paní: „Kdo je tvá paní?“

Komorná: „Ale když pán volá.“

Paní (vstává): „Takže on je významnější než já, to mi říkáš?“ (Vstane ze židle) „Taková urážka. Myslela jsem, že to já jsem pro tebe důležitější. On je přece jen muž, který shodnou okolností vládne ženám.“

Komorná (stále pokorně): „No právě, paní. Bohužel, musím jít.“ (Uteče)

Paní (k divákům): „Něco takového si nenechám líbit. Raději se půjdu podívat, co tak naléhavého potřebuje.“ (Odchází ze scény ve stejnou chvíli, kdy z druhé strany vstupuje pán a komorná. Pán má v podpaží noviny.)

Pán: „Jsme sami?“ (Ohlédne se.) „To je dobrá zpráva. Chtěl jsem využít příležitosti, než půjdeš domů.“

Komorná: „Ano pane?“

-Pán (vede ji po jevišti k divákům): „Podívej se na ně. Krásný obraz, že ano?“ (Ukazuje rukou diváky.) „Čaj o páté se to jmenuje, nakreslil jej nějaký neznámý umělec. Stálo to malé jmění, ale vypadalo to tak dobře, že jsem si nemohl pomoci. Vidíte ho dříve, než má milá choť. Bere to jako znak důvěry.“

Komorná (rozverně): „Já, vzala jsem si i ten řetízek, co jste mi dal. Skrývám ho, ale pořád je u mne (ukáže mu ho, ať už zpoza límce, anebo ho vytáhne z kapsičky)

Pán (pozorujíc hodinky): „Bohužel za chvíli bude čas na šachy a ty půjdeš domů. Ale zítra bys mi mohla donést svačinu do práce, rád ti budu věnovat chvíli času…“

Paní (přichází na scénu): „Co se to tu děje?!“

Komorná (ustoupí): „Má paní?“

Pán: „Co tady děláte, poklade. Máte být v salónku.“

Paní: „Jen tak jsem se ještě procházela, a co nevidím? Prohlížíte si tu nějaký obraz (mávne k divákům) a přitom… přitom… se k sobě tisknete!“

Pán: „Víte přece, jak to chodí, nic to nebylo, nemáte se do toho plést.“

Komorná (jde k paní): „Prosím vás, pán za nic nemůže, to já…“

Paní (odmrští ji): „Ty zmije, jenž jsem si hřála na prsou! Ty zrádná kurvičko!“

Pán: „Trestat ji nebudete, je to nejlepší služebná, kterou máme!“

Komorná (otáčí se na pána): Pane, prosím, nenadávejte paní, ona má pravdu, jsem hrozná!“

Pán (odmrští ji): „Ty se do toho nepleť a buď prosím tě zticha!“

Paní: „Co si to dovolujete? Ona je moje, jenom já ji mohu říkat, co má a nemá dělat.“

Komorná (rozhlíží se a neví co dřív.)

Pán: Ona je má, já ji najal, já ji rozkazuji!“

Paní (nadutě přistoupí o krok blíž): „Takže vy ji teď rozkazujete, ano?“

Pán (také přistoupí blíž): „Stejně jako vám.“

Paní: „Ohohohó!“

Komorná (kvílí): „Prosím, prosím.“

Pán i paní unisono (okřiknou služebnou): „Ticho, služko!“

Pán (stěžuje si paní): „Začínám přemýšlet, jak je neschopná, když nesplní ani takovýto rozkaz.“

Paní (stěžuje si pánovi): „Naprosto s vámi souhlasím, dosud jsem si myslela, že mě uspokojí, ale teď už s ní nejsem vůbec spokojená.“

Pán: „Je ubohá.“

-Komorná (ustupuje)

Paní: „Slabá.“

Pán: „Falešná.“

Paní: „Nevěrná.“

Pán: „Ten stříbrný řetízek mi vrátíš!“

Paní (zavětří): „Cože, jaký řetízek?“

Pán (nervózně) „Ale na tom vlastně nezáleží, ať si ho raději nechá, jako připomínku toho, o co přišla!“

Komorná: „Vy chcete, abych odešla?“

Pán a paní společně: „ANO!“

Komorná (s pláčem utíká pryč.)

Pán a paní (společně se otáčí k divákům, pán nabídne rámě, paní ho přijme.)

Pán: „Skvělá práce, má paní.“

Paní: „Úžasné, že můj pane. Ale co teď?“

Pán: „Inu, co takto ta domluvená partička šachu?“

Paní: „Ale kdo nám připraví čaj?“

Pán: „Pošlu Alfréda pro novou služebnou. On ví, kde jsou ty nejlepší. A pokud máte trochu času, podívejte se, co jsem pro vás (odkašle si), pořídil.“

Paní (podívá se na diváky): „Oh, je skutečně úchvatný.“

Pán (taktéž se podívá): „Ano, umělec si vyhrál s detaily. Jak zvláštně oblečení lidé, s jakou pompou usazení, jaká fantasie. Ale co mě nejvíce zaráží, že vypadají, jakoby se trošku pohybovali.“

Paní: „Ano, také si toho všímám.“

Pán (trošku nervózně se otočí k paní): „Co kdybychom šli, má paní?“

Paní: „Ale jistě, můj pane, je tu trošku zima. Pojďme tedy, čeká nás ještě moc příjemný večer a vybírat novou služebnou je vždycky tak vzrušující!“

Pán i paní odchází do sebe zavěšení z jeviště.

(OPONA)

 

-Komorná (vstupuje na jeviště s bičíkem v ruce): „To se ještě uvidí, kdo bude mít poslední slovo.“

(OPONA)

Konec.

Čaj o páté – Budoarové nesváry

<zpět>

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *